Balík plný snů

Snaha Evropské komise podpořit investice na první pohled dává smysl. I když vezmeme v potaz negativní demografické trendy a nudržitelnost návratu k předkrizovým tempům růstu, investice v eurozóně jsou příliš slabé. A to navzdory tomu, že pěníze jsou napříč eurozónou velice levné a většina bankovního sektoru je již pročištěná. Rozumný rozpočtový impuls by tedy v tuto chvíli eurozóně bezesporu pomohl. Problém je, že investiční balík Evropské komise žádným takovým impulsem není.

Nepřináší totiž do hry žádné nové peníze. Z 21 miliard eur, které Evorpská komise a Evropská investiční banka (EIB) dávají “nově” na stůl, vznikne velká část přeskupením z již plánovaných výdajů. Nepřesouvá se navíc z velkých “neproduktivních” balíků s malým přesahem do zbytku ekonomiky - peníze na zemědělství zůstávají netknuté. Naopak, peníze jsou z velké části přesunuty z oblastí, které přímo či nepřímo již měly investiční aktivitu podporovat.

Plán, jak z 21 miliard eur staro-nových evropských peněz vyčarovat 315 mld eur nových investic do ekonomiky je také spíše z říše snů. Především u malých a středních podniků není vůbec jisté, zda rozhoupe banky ke skutečně nové úvěrové aktivitě. Projekty pro malé a střední podniky pravděpodobně budou vybírat samy banky (těžko si představit, že by na to Komise nebo EIB měla kapacitu) a hrozí, že prostřednictvím evropských peněz jenom trochu osladí úvěrové podmínky klientům, kterým tak jako tak chtějí úvěry dát.

Současně je třeba vidět snahu Evropské komise v kontextu toho, co dělají národní vlády, jejichž rozpočty jsou v konečném zúčtování daleko těžší vahou. A na této frontě se k žádné velké akci neschyluje, ba naopak. Berlín dal v posledních měsících poměrně jasně najevo, že přes zhoršující se hospodářské vyhlídky bude cílovat v příštím roce přebytkový rozpočet. Co se týká veřejných investic tedy plánuje spíše utahovat uzdu. Eurozóna jako celek tak v příštím roce bude ráda, pokud veřejné ropzpočty sehrají plus mínus neutrální roli. Na výraznější rozpočtovou expanzi si může nechat zajít chuť.

Síla investičního plánu ale nakonec může ležet jinde než v objemu nových prostředků. Evropská unie má velké rezervy odstraňování odvětvových předpisů. Ty jsou čatokrát zásadní brzdou velkých infrastrukturních projektů od energetiky přes telekomunikace po dopravu. Celému investičnímu balíku by ale pak slušel možná daleko skromější oděv a méně ambiciózní politické závazky.