Troška, nebo Spielberg?

Výrok, že Miloš Zeman je Zdeněk Troška české politiky, kterého se dopustil Vladimír Špidla v dokumentární sérii Expremiéři, je asi nejvtipnější veřejný výrok bývalého premiéra. Špidla sice má smysl pro humor, ale bonmoty a vtipné glosy vždycky nechával jiným. Politika je vážná věc, zejména je-li člověk premiér nebo předseda strany, mínil bývalý šéf ČSSD, a tak se Špidla vždy držel zpátky a bodoval spíše buldočí tvrdohlavostí, kterou ve slavné předvolební debatě odzbrojil i Václava Klause.

Špidlovo vyjádření je nicméně přesné, jak ostatně potvrdila i reakce prezidenta Zemana, který byl vlastně rád, že mu tento politik „neúspěšný prakticky ve všem“ tak pěkně nahrál. Zemanovi se nakonec přirovnání k Troškovi líbí, protože koneckonců na jeho filmy chodí statisíce lidí, zatímco Špidlu a podobné „umělce“ neposlouchá nikdo.

Zdeněk Troška dělá filmy pro lidi, tak jako Miloš Zeman dělá politiku pro lidi. Vladimír Špidla je intelektuál, jenž lidi naopak bere jako jistou sociální hmotu, kterou politikové hnětou. Zeman, po vzoru Trošky, se naopak nechává při své politické tvorbě hníst lidmi, nad které se na rozdíl od Špidly nepovyšuje. Hlas lidu, hlas boží, a tedy i můj.

O uměleckých kvalitách Troškových filmů asi nemá cenu diskutovat, zajímavá je jejich masovost, která vychází z jistého nejnižšího společného jmenovatele. V Troškově tvorbě je už možné úplně všechno, ostatně tak jako v politickém působení Miloše Zemana. Troška ovšem lidi pouze baví, Zeman je chce vést. Troška nemá ambice vstoupit do dějin kinematografie, neodhaluje žádné širší možnosti filmu, film je pro něj pouhý nástroj lidové zábavy, v čemž se ostatně shodne třeba i s oscarovým režisérem Jiřím Menzelem. Zemanovo politické působení má větší ambice: chce být památným, významným výrazem politické moudrosti, která se ovšem devalvuje tím, že právě zůstává v troškovském prostoru nejnižšího společného jmenovatele.

Spor mezi Špidlou a Zemanem je táhlým sporem uvnitř ČSSD. Ta se jako už tolikrát v minulosti rozpíná mezi zemanovsko-troškovskou touhou ujet na populistické vlně nejmenšího možného jmenovatele a mezi špidlovskou snahou o solidní, vědecky podloženou politiku, třeba ve středostavovském stylu německé SPD.

Tím, že premiér Sobotka přizval do svého týmu Vladimíra Špidlu, dal jasně najevo, že jeho cesta je spíše ta vážná, německá. Jeho stranický rival Michal Hašek je zase více pro troškovskou cestu Miloše Zemana, jakkoliv je jeho projev velmi kultivovaný, jde mu tak nějak hodně o ty lidi. A protože vyvažování mezi Haškem a Sobotkou ČSSD nic velkého v minulých volbách nepřineslo, je načase změnit styl a rozhodnout se, Troška, nebo Špidla.

Bohuslav Sobotka věří, že v sobě udrží vyvážené obě tendence, jenže na to už asi české politické prostředí slyšet nebude, zvláště když tento prostor systematicky luxuje hnutí ANO. ČSSD je na křižovatce vpravdě filmové. Dá se na mainstreamové, ale přece jen pořád dosti kvalitní filmy (třeba Spielberg), anebo propadne filmu jakožto lidové zábavě.

Na Spielberga se přece do kina chodí – a nic nevkusného a ponižujícího to tedy není. Ani trošku!