IDEA pro společné důchodové pojištění

Ve většině manželství dochází k rodinné dělbě práce. Jeden z partnerů, častěji muži, se soustředí na tržní formy práce. Za to je celá rodina odměňována mzdou. Druhý partner, většinou ženy, se více soustředí na netržní práce domácí. Lze to vnímat i tak, že druzí vytváří podmínky, aby ti první mohli pro rodinu více vydělávat. Jde o klasický model dělby práce. Někdo s ním může nesouhlasit, nicméně jej pravděpodobně v dohledné době nezměníme. O tom svědčí mimo jiné dlouhodobý vývoj počtu ekonomicky neaktivních žen žijících v manželství, které se starají o malé děti, seniory nebo o domácnost.

Tato manželská dělba práce je přirozeně spojena se sdílením rodinných tržních příjmů a se sdílením požitků z domácích prací. Tato specializace uvnitř rodiny zpravidla funguje, dokud ovšem nepřijde rozvod. Rozvod je v Česku věc velmi běžná. Jen od počátku nového tisíciletí se rozvedlo více než 400 tisíc párů. Odhaduje se, že v budoucnu projde rozvodem polovina současných manželství.

Při rozvodu se vypořádává majetek, který manželé během manželství získali: majetek, úspory, investice. Výjimkou je položka úspor, kterou lidé nenajdou doma, ale v záznamech České správy sociálního pojištění – záznamy pro nárok na starobní důchod.

Starobní důchod lze chápat jako odloženou odměnu za práci. Stát zadržuje pracujícím část mzdy výměnou za to, že jim ve stáří bude až do smrti vyplácet starobní důchod. Je logické, že část této specifické úspory z období manželské dělby práce by se měla při rozvodu vypořádat také. Ale není tomu tak. Pokud se na státní starobní důchod díváme jako na úspory na stáří, pak je z ekonomického pohledu nekonzistentní, že státem nepodporované formy spoření na stáří jsou součástí vyrovnání při rozvodu, zatímco úspory ve státním důchodovém pilíři nejsou. Pokud se na starobní důchod díváme jako na sociální dávku, pak by tyto nároky měly být při rozvodu vypořádány také, protože částečně vznikly během manželství a jejich výše je ovlivněna dělbou práce mezi manžely.

Diskuse o sdílení nároků na důchod mezi manžely formou společného důchodového pojištění, kterou nyní vede vládní Důchodová komise, je tedy zcela namístě. Toto téma jsme u nás otevřeli před rokem ve studii IDEA (PDF), která kvantifikuje reálné ekonomické dopady. V současnosti pracujeme na studii podrobnější.

V zemích, kde je zavedeno společné důchodové pojištění manželů, platí každý z manželů pojistné na důchodové pojištění z vlastních příjmů. Pro výpočet důchodu se ale u každého z nich používá polovina z celkových příjmů a dob pojištění obou manželů. Méně vydělávající z manželů pak pobírá vyšší důchod než za současné právní úpravy, silnější pak samozřejmě nižší. Ve většině případů si tak v důchodu polepší ženy.

Ve výše zmíněné studii IDEA pomocí mikrosimulačního důchodového modelu ukazujeme, že čtvrtině vdaných žen by se v případě rozvodu ve 40 letech v případě sdílení důchodového pojištění zvýšily příjmy v důchodu o devět a více procent. Konkrétní reálný dopad společného pojištění závisí na parametrech jeho nastavení. K největšímu narovnání přirozeně dojde v rodinách, kde se jeden rodič dlouhodobě na plný úvazek staral o děti, seniory a domácnost a druhý byl zaměstnán nebo podnikal.

Společné důchodové pojištění lze také vnímat jako pojištění žen, které vychovaly více dětí, před pádem do chudoby v důchodovém věku. Dále ho je lze chápat jako opatření na podporu mateřství. Sdílení pojistného totiž zlepšuje finanční podmínky v důchodu ženám, které se během života rozhodnou vychovat více dětí na úkor své pracovní kariéry. Jde o opatření s podobnými dopady, jako má zvýšení nabídky kvalitních zařízení předškolní výchovy, jak rozvádíme v jiné studii IDEA.

Další texty výzkumníků think-tanku IDEA a jejich hostů čtěte - ZDE