ČR jako bezpečný ostrůvek uvnitř EU?

Stále bychom měli mít na paměti prohlášení některých českých politiků, kteří v roce 2008 činili silácká prohlášení o české ekonomice, jako „bezpečném ostrůvku“ uvnitř EU. Netrvalo dlouho a v plné nahotě se ukázala ekonomická realita. Velká otevřenost ekonomiky je výhodou v dobách ekonomické prosperity obchodních partnerů, ale je také achilovou patou v dobách ekonomické turbulence na hlavních vývozních trzích.

Zatím každá ekonomická krize v historii byla časem vystřídána obdobím ekonomického oživení a růstu a s tou současnou to nebude jinak. Na druhou stranu stále více ekonomů upozorňuje, že růstová kapacita evropských ekonomik se v nejbližší době nevrátí na předkrizový trend. Ekonomiky tedy porostou, ale pomaleji než tomu bylo před krizí. Je tedy možné, že EU jako celek čeká tzv. japonská cesta dnes již dvou „ztracených“ dekád charakterizovaných pomalým růstem, permanentní hrozbou deflace a zhoršováním stavu veřejných financí.

Jak správně podotkla v jednom ze svých posledních komentářů Julie Hrstková, ani banky nevěří v rychlé oživení a nabízejí fixaci úrokových sazeb na nízkých úrovních na dlouho dobu dopředu.

Ekonomický růst České republiky tak bude ovlivňovat několik klíčových faktorů: schopnost eurozóny a především Německa jako našich klíčových trhů zvyšovat agregátní poptávku, vývoj ekonomické situace trhů jihovýchodní Asie, Ruska a Ukrajiny. Z domácích faktorů pak ochota ČNB dále podporovat ekonomiku politikou nulových úrokových sazeb a devizových intervencí. Těžce kvantifikovatelnou, ale jednou z klíčových charakteristik pak bude nálada a očekávání společnosti o budoucím ekonomickém vývoji. Pokud se vládě, bankám a médiím podaří navodit pozitivní očekávání, může se stát růst spotřeby domácností a firem jedním z faktorů obnovení pomalého ale v dlouhém období udržitelného oživení a růstu životní úrovně. Problémem ale zůstává, že ne všechny trumfy důležité v této hře drží v ruce právě Česká republika.