Poslední náboj v hlavni

ČNB má odpovědnost za boj o stabilitu cen a to nejen směrem vzhůru ale i směrem k deflaci. Z tohoto pohledu se krok ČNB jeví jako logický, v případě že jinou munici (nástroje monetární politiky) pro tento boj již použila. Otázka se tedy zužuje na to, kdy měla k takovému kroku přistoupit (dříve, později) a zda s odstupem jednoho roku můžeme hodnotit úspěšnost/neúspěšnost tohoto rozhodnutí. Co se týká rychlosti tak na jedné straně existuje doporučení MMF a OECD provést devalvaci koruny již na jaře 2013, na druhé straně zůstává dilema, zda použít i poslední náboj v hlavni ještě před koncem bitvy. Doufejme tedy, že ČNB devalvací nevyčerpala všechnu dostupnou munici a má stále v zásobě ještě nějaký těžší kalibr v případě zhoršení ekonomického vývoje v domácí ekonomice nebo v eurozóně.

Hodnocení efektivity devalvace je ještě těžším úkolem. Empirické studie dokazují, že efekt zvýšení exportu a snížení importu nastává až s časovým zpožděním více než jednoho roku (tzv. J-křivka), ale také nemusí nastat vůbec např. v případě nízké cenové elasticity poptávky po exportech. Určitou dobu trvá, než si spotřebitelé všimnou snížení cen, než výrobci zareagují na zvýšenou poptávku, než doběhnou dříve uzavřené kontrakty. V době krize ale nemusí dojít ke zvýšení poptávky ani v případě snižování cen (není naplněna tzv. Marschall-Lernerova podmínka) z důvodu klesající spotřeby nejen domácí, ale zahraniční produkce. Dalším důvodem může být roztočení kola kompetitivních devalvací všemi zeměmi v systému označovaném jako politika „ožebrač svého souseda“.

Komunikačně nebylo opatření ze strany ČNB zvládnuto dobře. Na druhou stranu devalvace má šanci na úspěch pouze tehdy, když ji trhy neočekávají – snižuje se tak riziko spekulace na tuto změnu kurzu. Následné kroky ČNB lze hodnotit spíše pozitivně. Představitelé ČNB dnes lépe vysvětlují své kroky, ČNB se stala více transparentní. Viz. např. rozhovor s guvernérem ČNB v HN nebo studie ČNB s názvem „Měnový kurz jako nástroj při nulových úrokových sazbách: případ ČR“.

Po roce tedy stále nelze dát definitivní odpověď na položenou otázku. Každopádné znám alespoň jednoho jedince, kterého devalvace příjemně překvapila. Při prodeji akcí denominovaných v dolarech počítal jeden z mých kolegů se ziskem 100% (rozdíl nákupní a prodejní ceny), po započítání kurzového zisku se celkový výnos z investice zvýšil na neplánovaných 145%.

Nejtěžší je pak odpověď na otázku, zda by nebylo lepší, kdybychom dávno přijali euro? Zde se na jednu stranu nabízí jednoduché srovnáni se Slovenskou republikou. V této debatě již nelze postoj ČNB hodnotit jako nestranný. Představitelé ČNB při debatách využívají analýzu makroekonomických dat účelově, aby dokázali, že existence národní měny je výhodou. Skutečností ovšem je, že s výjimkou krátkého období začátku krize se slovenská ekonomika vyrovná s krizí rychleji než ta česká. S jistotou ovšem nelze říct, že hlavním důvodem bylo nahrazení slovenské koruny eurem. Pro zájemce o hlubší porovnání výhod a nevýhod společné měny euro z pohledu ČR doporučuji studii „Dopady zavedení eura na ekonomiku ČR (PDF)“ nebo slovenskou studii z roku 2006 (PDF).