Strašák jménem deflace už nestraší

Při původním hodnocení v této výměně jsem dal intervence ČNB do souvislosti s nekoncepčními výdajovými škrty vlády. Takto nesprávně nastavená fiskální politika zbytečně přiškrcovala ekonomiku a způsobovala deflační tlaky, čímž pádem de facto nutila měnovou politiku v situaci nulových úrokových sazeb ke kurzovým  intervencím. Použil jsem přirovnání, že se ČNB ‚vrhá do moře zachránit dítě před utonutím ve vlnách (deflační spirále), poté, co vidí, že pobřežní hlídka (vláda) stojí na břehu a nezúčastněně se opírá o záchranný kruh.‘

Je příjemné konstatovat, že se tonoucí dítě podařilo z deflačních vln zachránit. Kritici intervencí jistě poznamenají, že by se dítě samo vydrápalo na břeh i bez pomoci ČNB. A stoprocentní důkaz vyvracející toto tvrzení - ‚co by bylo, kdyby‘ - samozřejmě neexistuje. Ale dostupná data silně naznačují, že kroky ČNB měly kýžený efekt. Ať už se jedná o hodnocení zvenčí či přímo ČNB samotné, např. v její nedávné (a velmi kvalitní) studii zvané Měnový kurz jako nástroj při nulových úrokových sazbách: případ ČR. Jak autoři konstatují: ‚V době psaní této studie tak bylo riziko déletrvající deflace v ČR prakticky uzavřené téma a docházelo k oživení zahraničního obchodu i domácí poptávky…‘.

Tento příznivý vývoj české ekonomiky je v kontrastu se situací v Eurozóně, kde se riziko deflace a dlouhotrvající stagnace za poslední rok zvýšilo. Je také důležité zmínit, že se ČNB ze zkušeností s intervencemi poučila, především (jak detailně vysvětluje ve své studii) ‚úpravami svých komunikačních procedur směrem k jejich větší rychlosti, přímočařejšímu charakteru a posílení institucionální komunikace ve srovnání s prezentací individuálních názorů členů bankovní rady.‘

Nezbývá nám než doufat, že se podobně ‚vědecky‘ ke svým rozhodnutím a chybám postaví i politici. Zatím to však spíše vypadá, že se budou dále nečinně opírat o záchranný kruh a sledovat, jak se ve vlnách stárnoucí populace topí jejich další dvě děti. Jmenují se Penze a Zdravotnictví.