Kdo ohlídá bankovního hlídače?

Pomalu každé ráno guvernér České národní banky Miroslav Singer najde na prahu paláce Na Příkopě 28 nějakou novou pravomoc. Aktuálně musí budovat v rámci ČNB nový odbor restrukturalizace, který bude řešit krachy bank. K ruce odboru navíc vznikne nový Národní rezoluční fond, kam budou muset přispívat od roku 2016 všechny banky. K tomu připočtěme nové bankovní regulace, které ČNB umožňují vyhlašovat nové proticyklické, systémové a kapitálové rezervy. A nezapomeňme ani na věc, která nepřichází z Evropy, ale od nás – zpřísňování dozoru nad problémovými kampeličkami. Dohromady dostáváme obraz regulátora finančních trhů, který během pár let neuvěřitelně zbytněl. A zase o něco podstatnější je věčná otázka: Kdo ohlídá hlídače?

Aby bylo jasno. Guvernér Singer rozhodně z nových pravomocí není nijak nadšen. Ještě s prezidentem Václavem Klausem si notoval, jak jsou nové evropské regulační mechanismy padlé na hlavu. Ale Klaus už u moci není, zato nové evropské úřady úřadují a zavádějí se příslušné směrnice. V nich je trochu zmatek. To, proč se nyní zavádí nový odbor restrukturalizace, souvisí s evropskou směrnicí o bankovním vypořádání (BRRD), která vznikla proto, aby už záchranu bank nemuseli platit daňoví poplatníci „až v první řadě“.

Centrální banka ještě nestanovila výši odvodu, ale nula to být nemůže. Nejen proto, že by Evropa brzo odhalila, že v Česku není směrnice zavedena, ale nejde ani mít slabý rezoluční fond, když v okolních státech bude silný – to by trhy brzy s nevolí zjistily. A některé státy opravdu o rezoluční fond hodně stojí. Británie či naše sousední země Rakousko a Německo již zavádějí fond nikoliv k roku 2016, ale už 2015. Zatímco tak ve ve střední Evropě všechny země mají podobné fondy pojištění vkladů, tak jen některé země budou mít bankovní sektor krytý rezolučním fondem a jiné (včetně Česka) ne. To není rozhodně šťastné.

Aby těch pravomocí, se kterými si nikdo moc neví rady, nebylo dost, podle jiné směrnice CRD IV ČNB nově ukládá bankám vyšší kapitálové rezervy. Jednoduše řečeno proto, aby nikdy nemuselo dojít až na zmiňovaný rezoluční fond. Moc se o tom v Česku ani nemluvilo, protože základní kapitálová rezerva 2,5 procenta z celkového objemu rizikové expozice tvořené kapitálem nejvyšší kvality je všem povinná. O jedno- až tříprocentní rezervě pro systémově důležité banky se zase nemluvilo, protože ČS, ČSOB, KB a UniCredit to hravě zvládly. A proticyklická kapitálová rezerva je zatím nula.

Obrázek je zatím takto namalovaný (byť před branami je unijní bankovní unie, která vše zase rozvalí). Ale už nyní zde máme regulátora, který může o své vůli ze dne na den vyšponovat odvody do Národního rezolučního fondu a uložit bankám proticyklickou rezervu 2,5 procenta jejich rizikově vážených aktiv. Proto je potřeba, aby ČNB nejen poslušně vytvářela nové regulace podle evropských směrnic, ale aby byla také co možná nejvíc předvídatelná. Má v rukou totiž mnohem větší moc než jen před pár lety. Ano, ta instituce, o níž nikdo netuší, koho si v roce 2016 vybere Miloš Zeman do bankovní rady po Singerovi.