Diplomaté jednou budou digitální nebo mrtví

Problematice vztahu sociálních sítí a smrti jsem se již podrobněji věnoval. I když jsem se tehdy soustředil na běžného uživatele sociálních sítí, řada otázek je relevantní i pro sféru e-diplomacie, tj. použití internetu pro diplomatické účely. Konkrétně se zde dají identifikovat tři oblasti, kde e-diplomacie přichází do kontaktu se smrtí: zasílání kondolencí, odsuzování nelidských činů (například u terorismu) a čelení smrtonosným bezpečnostním hrozbám, jako je ebola.

E-diplomacie zahrnuje jak internetové stránky, tak nová média. Proto si dovolím se zde zaměřit především na diplomatické užití Twitteru, tzv. twiplomacii. Konec konců, Twitter je pro diplomatickou interakci v rámci stávajících sociálních sítí tou nejlepší platformou. Konkrétně půjde o práci českého ministerstva zahraničí, které na něm má český a anglický účet. Stranou pozornosti nezůstanou ani cizí ambasády v ČR a aktivita účtu Obrana tweetuje, který vlastní MO ČR.

Kauza Afghánistán

Téma vztahu e-diplomacie a smrti začneme kondolencemi, které jsou jedním ze standardních nástrojů klasické diplomacie. I české MZV vyjadřuje soustrast přes Twitter. Po počátečních neadresných tweetech to dnes činí i přímo prostřednictvím otagování (označení) příjemce, takže je jisté, že zpráva dorazí až k adresátovi. Důležitá je při tom včasnost reakce, která však v minulosti nebyla vždy pravidlem. Nelichotivou ukázkou v tom byla reakce facebookové stránky MZV ČR na červencovou smrt čtyř českých vojáků v Afghánistánu. Česká e-diplomacie zaspala a na facebooku na tragickou událost nijak nereagovala (Twitter MZV tehdy ještě neexistoval). Navíc navzdory zájmu médií a veřejnosti v daný den na facebook necitlivě umístila informace o výročí Karlova mostu.

Flexibilitu a odvahu rychle zformulovat názor, jenž má jasný obsah a decentní formu, tehdy naopak prokázal Twitter ministerstva obrany, který reagoval doslova ihned, sdílel české i zahraniční kondolenční tweety a nebránil se ani převzetí vkusně pojaté lidové tvorby. Obdobně si vedly i některé ambasády v ČR, například americká reagovala obratem a později i dodala ve formě citátu a přiložené fotografie osobní postřeh od velvyslance USA, což je o to kreativnější, že tehdejší ambasador Norman L. Eisen Twitter sám neužíval. Budiž toto využití institucionálních účtů pro zveřejnění mediálního obsahu od jednotlivých diplomatů, kteří jinak s Twitterem do kontaktu nepřijdou, inspirací i pro vedení diplomacie české.

Odsoudit a čelit

Prostor ke zlepšení je vždy, česká e-diplomacie není výjimkou. Například totiž opakovaně odsuzuje počínání teroristické organizace „Islámský stát“ (IS), která popravila americké novináře Jamese Foleyho a Stevena Sotloffa. Je však škoda, že v příslušných tweetech nebylo vždy užito hashtagů (klíčových slov), která by je učinila snáze vyhledatelnými i pro zahraniční uživatele. Přitom takovéto hashtagy užívané v mediálním tažení proti IS existují. Příkladem jsou hesla #ISISmediaBlackout, #condemnIsis nebo #RespectJamesFoley. Nejde zde o to být “cool”, ale využít naplno e-diplomatický potenciál Twitteru; přihlásit se k tomu, co hlásají naši spojenci; a být součástí mezinárodního společenství, globální vesnice, kde i takovýto malý příspěvek může pomoci vzniku masové kampaně, která bude schopna čelit propagandistické mašinérii IS.

Tragické a smutné zprávy se krom toho dají užít i pro bohulibé cíle. Například mediální zájem o pohřeb českých vojáků padlých v Afghánistánu vyvolal v české společnosti poprvé širokou debatu o tom, jak a proč bychom se měli ke svým vojákům bojujícím v zahraničních misích chovat. Česká e-diplomacie a s ní i účty dalších státních institucí, zejména pak MO ČR, by k tomu mohly vytvořit specifický hashtag a poselství této události využít k šířeji založené osvětové kampani, která naše ozbrojené síly a český přínos mezinárodní bezpečnosti připomene jak českým občanům, tak zahraničním partnerům.

Twiplomacie, nebo smrt

Kromě konkrétních témat nastíněných výše je však smrt v digitální diplomacii přítomna i takřka bytostně. Být diplomatem totiž vždy znamenalo komunikovat. Diplomat, jenž tak nečiní, je zbytečný. Přímočaře to letos shrnul britský velvyslanec v Libanonu Tom Fletcher: Jednoho dne „budeme [my diplomaté] prostě digitální, nebo mrtví“. E-diplomacie je neúprosný svět, co se týče technologických změn a dynamiky vzájemné interakce aktérů, kteří jej obývají. Zaspat se v něm nevyplácí. Dvakrát více v něm totiž platí, slovy Jana Nerudy, „Kdo chvíli stál, již stojí opodál.“ A proto: #KeepTweeting!