Už samo nepozvání dvou rektorů na slavnostní předávání státních vyznamenání naznačilo, jak moc nízký je vlastně prezident Miloš Zeman člověk. Touha po malicherné odplatě, neschopnost velkorysého nadhledu, absence důstojnosti...

A samotným předáváním vyznamenání, přesněji jeho nejviditelnější částí, to naprosto podtrhl.

Zeman nespojuje, jak sliboval, ale podle očekávání rozděluje. Ovšemže se dalo čekat, že jeho seznam vyznamenaných vyvolá odpor u velké části veřejnosti. Ale vyznamenat Filipa Renče... To lze chápat jen jako vysmívání se ostatním, jako výraz netušené bohorovnosti.

Dobrý začátek

Už začátek měl diváka trknout, že půjde o jen tak ledasjaký večer. Jen krátce po zahájení, vteřinu poté, co se moderátor Jakub Železný zmínil o ruských disidentech, kteří odmítli pozvání na Hrad, přímý přenos České televize spadl. (Náhoda? V tomhle případě asi ano.)

Stane se. Za necelých deset minut bylo spojení obnoveno. Prezident vstoupil do Vladislavského sálu, zněla Smetanova Libuše, hlava státu kynula hlavou hostům, mezi kterými chyběli mnozí rektoři, ale samozřejmě nechyběli kamarádi. Hlavně kamarád s velkou peněženkou Martin Nejedlý, reprezentant firmy Lukoil. 

Ztracená nit

Jakkoli Zeman platí za dobrého řečníka, tentokrát to bylo slabé. Sice to opět zvládl spatra, což jisté uznání zasluhuje, ale bohužel bez originální nebo alespoň výrazné myšlenky. Letmý exkurz do historie a jakési doporučení být při hledání vzorů a hrdinů konkrétní. Celé to vypadalo tak, že pan prezident věnoval své jistě omezené zásoby energie na cestu po Číně s PPF. Něco říct musel. Před tabulí by to asi prošlo, tak za tři minus. Je to koneckonců jenom projev, kolik takových jsme slyšeli. Chleba kvůli tomu nezlevní, že.

Jenže pak se do toho pan prezident pustil.

Vyznamenání

Zeman pečlivě dbá na to, aby byla jeho lidovost dobře viditelná. Když už nemůže oslovovat městské elity, pohrdá jimi a za své vezme masy "obyčejných". A ti mají rádi Lucii Bílou. A ta Zemana veřejně podpořila v prezidentské volbě. Dostane medaili Za zásluhy.

Když člověk ponechá stranou věc vkusu, logika se v tom najít dát. Václav Havel především vyznamenával umělce. I Klaus se toho dopouštěl. A jestliže mají vyznamenání sloužit i jako přehlídka vzorů pro národ, je akceptovatelné, že někdo významný nebo autor něčeho významného některou z medailí dostane.

Proč Lucie Bílá? Dobře, patří v Česku k nejpopulárnějším, už dlouho. Funkce vzoru tu chybí, ale budiž.

Jenže tím to bohužel nekončí.

Slovenský Churchill

Vyznamenání pro slovenského premiéra Roberta Fica také není ničím jiným než dárkem pro kamaráda. Levicový politik Fico má k Zemanovi blízko jak politicky, tak lidsky. Je to vlastně jediný opravdu blízký spojenec českého prezidenta v Evropě. Zeman ho v projevu dokonce srovnal s legendárním a globálně významným britským premiérem Winstonem Churchillem.

Volba bývalého rakouského kancléře Franze Vranitzkého je naproti tomu snadno obhajitelná a i Zemanovi odpůrci se snadno shodnou na tom, že správná.

Stejně tak medaile Za hrdinství pro pět vojáků, kteří padli, a jednoho, který byl velmi vážně zraněn v Afghánistánu. Momenty, kdy vdovy po vojácích a otec jednoho z nich medaile přebírali, byly jediným skutečně silným momentem celého večera. Naopak se dá říct, že Hrad udělal chybu, když jejich příběhy nechal zcela zapadnout. Jedenkrát zvýšený hlas v unuděném projevu na to opravdu nestačí.

Za správné či zasloužené vyznamenání lze považovat i ocenění ruské disidentky Natálie Gorbaněvské, umučeného faráře Josefa Toufara, zakladatelky Klokánku Marie Vodičkové nebo šansoniérky Hany Hegerové. A určitě i Řád T.G.M. pro Karla Kryla. Ale bylo by nesmírně zajímavé vědět, co by právě takový Kryl na celý ten večer řekl. Zvlášť na jeho závěr.

Špatný vtip

Celý ten mix jmen, sir Nicholas Winton (vyznamenaný ještě před slavnostním večerem), slovenský Churchill Fico, skotačivá zpěvačka, lékař, který Zemana léčil, šéfka jaderného úřadu a Zemanova kamarádka, má parametry spíše zábavné televizní show. Jsou tam všichni. Ale pořád by to celé šlo skousnout. Nemít to rozměr odměn jen pro "ty, kdo jsou s námi", tolik lidí by to ze židle nezvedlo. Až Renč.

Televizní kamery to dlouho tajily. Stál totiž až na konci řady. Režisér filmů a reklam a hlavně Zemanovy prezidentské kampaně – Filip Renč. Tady už na otázku proč zkrátka nemůže existovat odpověď. Tedy přijatelná. Protože se nabízí jen to, že je to za odměnu. Což je nepřípustné. Zeman měl za služby v kampani normálně zaplatit penězi. Nebo třeba Martin Nejedlý, pokud to bylo tak drahé. Ale platit státními vyznamenáními je sprosté. Je to ještě víc nevhodné než teplákovka režiséra Roberta Sedláčka, který natočil o Zemanovi dokument.

Renč není zhola ničím výjimečný. Requiem pro panenku natočil už před třiadvaceti lety. Jestli jsou jeho další filmy dobré, ať mu dá někdo nějakou filmovou cenu. Nebo Louskáčka za nějakou z jeho reklam. Hrad bohužel tradičně nevysvětluje, za co přesně které vyznamenání udělil. V tomhle případě by to ale udělat měl. Lze to čekat od prezidenta schopného tak nízkých pohnutek? Těžko.

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist
za 40 Kč nebo za 80 Kč
Navíc mobilní aplikace
a web bez reklam