Volby v Praze nevyhrála Krnáčová, ale její vodič Babiš

Patová situace jako po posledních volbách. Pražské komunální volby nemají vítěze. Nominálně sice vyhrálo hnutí ANO, ale před vstupem do koaličních jednání nemá přirozeného politického partnera, navíc hned dva potenciální političtí společníci na další čtyři roky – TOP 09 a Trojkoalice –, kteří mají dohromady 30 % hlasů, předem vyjádřili svou neochotu s ANO spolupracovat. A když i kandidátka na primátorku Adriana Krnáčová v přímém přenosu České televize pod vlivem názoru Andreje Babiše ve vteřině změnila názor na jednání s TOP 09 ("v tuto chvíli si to neumím představit"), je jasné, že možné je teď skoro všechno.

Jak vlastně mohla Adriana Krnáčová, bývalá šéfka Transparency International a současná náměstkyně ministra vnitra vyhrát komunální volby v Praze? Odpověď je nasnadě: volby nevyhrála Krnáčová, nýbrž její vodič Andrej Babiš. Nebýt jeho usměvavé tváře na billboardech, zůstala by pretendentka na první primátorku v dějinách Prahy v poli poražených. Krnáčová nemá co nabídnout, v předvolební kampani dokonce a bohužel nedokázala prodat ani svou dřívější kompetenci odbornice na finanční toky ve veřejné správě; jediné, co jí skutečně šlo, bylo dublování Andreje Babiše. Dokonalejší a povolnější klon Babiš dosud neměl.

Politický osud velké Prahy ale nyní naštěstí závisí na někom jiném než na Adrianě Krnáčové. Ani Andrej Babiš nemusí svým vlivem zlomit odpor silných stran, které nechtějí s ANO spolupracovat. Odpůrcům politických stran, kteří sbírají plody svého boje proti standardní politické formě, protože se u nás neosvědčila a pervertovala, se paradoxně nejvíce nyní hodí ti, které nejvíce kritizovali, staří političtí dinosauři – ODS a ČSSD. Strany bývalé opoziční smlouvy mají dohromady 23 % hlasů a spolu s ANO a jeho 22 % by asi složily vládnoucí většinu.

Pro ODS by to mohl být začátek politického comebacku, ale i její definitivní konec, protože nelze někoho jen tak kritizovat a vzápětí s ním spolupracovat; pro ČSSD začátek dlouhodobější spolupráce s ANO, které, jak se zdá, přestává být politickým soupeřem, protože přebírá především pravicové, nikoli levicově skuhrající voliče. ČSSD navíc s ANO tvoří nejsilnější dvojici i v dalších velkých městech (Olomouc, Brno atd.) a mnoho sociálních demokratů dnes cítí, že vlna Babišovy obliby bude ještě chvíli stoupat a že v příštích parlamentních volbách to bude on, kdo bude tahat za nejsilnější konec; právě proto by se ČSSD hodilo vytvořit už dnes slušný rámec pro budoucí politickou spolupráci vládnoucí dvojkoalice ANO–ČSSD.

Lidový dům se bude nyní muset rozhodnout: na jedné straně krátkodobé politické zájmy se zisky v obcích a možná i na vládní úrovni, na druhé části vah tradice sociálně citlivé, demokratické politické strany, která by si neměla dlouhodobě zadávat s neurčitým hnutím, které ze všeho nejvíce připomíná společnost lidí spojených touhou po moci a veřejné významnosti, nikoli životní touhou změnit něco k obrazu jakýchsi idejí či ideálních představ.

Pražské volby definitivně zbouraly mýtus o pravicové Praze, která vládne jiným politickým rozumem než zbytek země. Vítězné ANO není pravicový subjekt, jeho program prakticky neexistuje, protože jediné, co ANO dokáže, je slíbit, že bude líp. Na občany to ale stačí, jak se ukázalo prakticky po celé republice. Republika se zamodrala, tentokrát ne ve tmavěmodré ODS jako kdysi, nýbrž ve světlých odstínech ANO. Jisté déjà vu to ale je. Všichni víme, jak to celonárodní modrání kdysi dopadlo. Ale snad nebude zase tak zle a už brzy – bude líp. Třeba i bez ANO.