Řešení energetické bezpečnosti existuje. Je třeba se o něm bavit

Po mezinárodním klimatickém jednání v New Yorku, které svolal generální tajemník OSN, je zřejmé, že politici budou muset dělat víc, než jen řečnit a lomit rukama nad změnami klimatu. Nejen od Evropanů se očekává, že budou jednat.

V druhé polovině října má přitom Evropa přijmout zásadní rozhodnutí o směřování energetické politiky, tzv. klimaticko-energetický balíček pro rok 2030, který v důsledku délky investičních cyklů zásadně ovlivní podobu evropské energetiky na další desítky let. Nejbližší jednání o jeho podobně přitom proběhne v pondělí v Miláně na Radě ministrů průmyslu – poslední celoevropské schůzce před rozhodujícím setkáním hlav států, které proběhne o dva týdny později.

Otázkou zůstává, koho naši politici vlastně reprezentují a čí zájem hájí. Zájem lidí, které v jednacích sálech reprezentují, nebo hrstky velkých energetických firem z fosilního a jaderného průmyslu, jejichž lobbisté tak často klepou na jejich dveře. Klepou na ně, protože mají obavu – model jejich byznysu je totiž z minulého století a oni vědí, že jim ujíždí vlak. Zuby nehty se snaží brzdit rozvoj decentralizovaných obnovitelných zdrojů a udržet status quo. Podstata jejich byznysu spočívá v závislosti na špinavých fosilních palivech z nestabilních regionů, čímž prohlubuje geopolitickou zranitelnost Evropy.

Evropská unie dováží ze zahraničí přes polovinu své energie (53 %) a platí za ni ročně přes 400 miliard €. A s blížící se zimou je dost pravděpodobné, že prezident Putin bude Evropě znovu hrozit uzavřením kohoutků. Fosilní lobby se přitom intenzivně snaží přesvědčit politiky, že navzdory tomu, co se děje na Ukrajině, neměli bychom ruskou vládu dráždit. Doporučení je zřejmé: Budeme-li zticha, budeme v teple. To ale není zrovna prozíravé.

Přitom řešení – a navíc dlouhodobé, nikoli jen na jednu zimu, existuje a je třeba se o něm bavit. Obnovitelné zdroje a investice do chytrých energetických úspor a zvyšování energetické účinnosti představují pro Evropu skutečnou energetickou bezpečnost.

Jde přitom o hodně energie – a hodně peněz. Podle červencového výpočtu Evropské komise by zvýšení evropského cíle pro zvyšování energetické účinnosti o pouhá tři procenta snížilo evropskou závislost na dovozu zemního plynu z nestabilních regionů o 4 000 petajoulů ročně. To je čtyřikrát více, než představuje veškerá roční spotřeba energie v ČR.

Cena obnovitelných zdrojů energie neustále klesá, a to navzdory tomu, že toto odvětví dostává menší dotace než jaderná a fosilní energetika. Podle čísel uniklých z Bruselu, dostal jaderný a fosilní energetický sektor v roce 2011 celkem 60 miliard € z veřejných dotací Evropské unie – což je dvojnásobek toho, co ve stejném roce získali výrobci energie z obnovitelných zdrojů.

A pak tu máme ještě další důležitý aspekt – negativní externality spojené s konvenční energetikou. Jen znečištění ovzduší ze spalování uhlí stojí Evropany téměř 1,2 bilionu korun ročně na zdravotních dopadech. Nevyřešený problém s radioaktivním odpadem a náklady na odstavení jaderných elektráren budou zatěžovat rozpočty ještě řady generací po nás. Například prodloužení životnosti francouzských jaderných reaktorů na 50 let by podle energetické společnosti EDF vyšlo na 55 miliard €.

Navíc, obnovitelné zdroje vytvářejí pracovní příležitosti. Evropská komise uvádí, počet pracovních míst v EU vytvořených v odvětví obnovitelných zdrojů se do roku 2011 pohybuje mezi 800 tisíci a 1,2 miliony.

Greenpeace proto po evropských politicích požaduje, aby energetická politika zahrnovala tři závazné cíle do roku 2030: podíl obnovitelných zdrojů energie 45 %, zvýšení energetické účinnosti o 40 % a snížení emisí skleníkových plynů o 55 %.

Evropa stojí na důležité křižovatce, která je zároveň i obrovskou příležitostí řešit naši energetickou bezpečnost nejen na příští zimu, ale na příští desetiletí. Buď budeme pokračovat v zaběhnutých kolejích s centralizovanou energetikou založenou na velkých fosilních a jaderných zdrojích, z níž bude profitovat několik málo energetických firem. Nebo vykročíme směrem k bezpečnější, čistší a nezávislejší energetice, z níž budou profitovat všichni Evropané. Čí zájmy nakonec zvítězí, se ukáže již brzy. Jen je dobré mít na paměti, že je to naše budoucnost, o níž se právě rozhoduje.

Autor je vedoucím energetické a klimatické kampaně Greenpeace ČR