Česko nemůže být mostem mezi západem a východem

Události posledních měsíců konečně vracejí do naší perspektivy reálný obraz světa místo některých zvláštních tradičních snů. Neustále se vracející česká touha být jaksi nikoli pevnou součástí západní civilizace, nýbrž raději mostem mezi civilizacemi, který by nám zajistil mimořádnou úlohu ve světě, se konečně ukazuje být bludem, jímž vždy byla.

Naše firmy se asi začnou chovat podobně jako ty německé, už proto, že značná část naší ekonomiky je s německou svázána. Zřejmě je teď vhodná doba, protože optimistická situace ve Spojených státech k tomu dává příležitost.

Nemělo by však jít jen o konjunkturální posun. Součástí naší civilizace dnes je důraz na fungující právní řád, takže investice a obchod v této části světa jsou téměř z definice méně rizikové než investice do zemí, kde zvůle vládnoucí skupiny stojí efektivně nad právem. Problémem doby, která snad právě končí, je skutečnost, že jsme si nejen my, ale celý západní svět namlouvali, že už tomu tak není. Podléhali jsme kouzlu myšlenky ražené v 90. letech, že totiž ekonomické zákonitosti volného trhu si vynutí respekt k právu; a že je tudíž možno rizika plynoucí ze civilizačních rozdílů ignorovat (a rychle začít vydělávat).

Spravedlivě je nutno konstatovat, že jsme v tomto směru udělali méně chyb než mnozí sousedé. Například jsme se dosti starali od počátku o omezení energetické závislosti země a podobně. I dnes se zdá, že naše ekonomika nebude trpět více rozkladem vztahů s Ruskem, než se děje jiným.

Stát by ovšem měl podporovat naše podnikatele službami všude, kde to je možné. Finanční výhody a záruky by však měly být vyhrazeny situacím, kde je zvláštní státní zájem, nikoli těm, kde trh signalizuje riziko, které z ideologických důvodů nechceme vidět.

Tedy: Hurá do Ameriky.