Síla a slabiny Ameriky

USA jsou největší ekonomika na světě podle všech měřítek již dlouho. A ještě dlouho zůstanou. Různé módní vlny jako BRIC nebo frontier markets přicházejí a odcházejí, ale americká ekonomika, americký kapitálový trh a americká vědecko-průmyslová základna stále tvoří nepřemožitelnou trojici.

Důvody americké nadvlády jsou především dva. V první řadě je to školství, které bývá těžce kritizováno, ale z nějakých důvodů stále produkuje nejvíce kvalitních absolventů na světě, především v technických oborech. Americe může v tomto směru konkurovat jen Izrael (který je ovšem mnohem menší) anebo Japonsko (které je ovšem dlouhodobě ochromeno nejapnou fiskální a měnovou politikou trvající desítky let.)

Evropané mají ve zvyku posmívat se Američanům, že nevědí, kde leží Ukrajina (proč by také měli?), ale faktem zůstává, že rozdíl mezi Amerikou a Evropou je rozdíl mezi Google a Quaero; pokud nevíte, co je Quaero, vygooglujte si to.

Dále je to kapitálový trh na všech jeho úrovních. Od „andělského“ kapitálu, který financuje projekty v jejich nejranější fázi, přes private equity až po rozvinutý trh podnikových dluhopisů a akcií. Proč se Amerika dostala z recese, zatímco Evropa je chycena v deflační pasti? Protože Evropa je předlužená. Americké firmy se spoléhají na diverzifikované zdroje financování, kdežto evropské firmy jsou jednostranně zatíženy bankovními úvěry. Evropské ekonomiky stojí s bankovním úvěrem a také s ním padají. Objem bankovních úvěrů v Evropě je násobný ve srovnání s USA. Panuje mýtus, že Amerika je předlužená, ale pokud bereme v úvahu banky, je naopak předlužená Evropa.

Tajemstvím amerického úspěchu je maximální zjednodušení linie „talent – vzdělání – nápad – jeho financování – další rozvoj firmy – famózní úspěch, díra do světa“. Ve většině evropských zemích tato linie připomíná minové pole nebo v lepšímu případě pohádku o kohoutkovi a slepičce. Mladí Evropané proto většinou touží po tom, nechat se zaměstnat, v půl šesté večer si v práci „píchnout“ odchod a mít čistou hlavu.

Ještě dvě věci, na kterých americký úspěch nestojí. Měnová politika Federálního rezervního systému je v nejlepším případě průměrná. Kdyby byla skvělá, Amerika by se byla vyhnula hypoteční krizi. Ta byla způsobena chybnou měnovou politikou, která má zase kořeny v metodicky chybném měření inflace a ve špatně pochopeném Taylorově pravidle. (Je pravda, že americká měnová politika je méně špatná než politika ECB, ale ta je vskutku příliš nízkým standardem pro srovnávání.)

Vysloveně špatná je americká fiskální politika. Na straně příjmů je zde byzantsky komplikovaný daňový systém, který je pokřivený všemi myslitelnými způsoby a který způsobuje škody už jen vysokými náklady na dodržování všech platných zákonů a předpisů. Americké daně z příjmů jsou navíc značně vysoké, zejména podnikové daně. Vyšší daně mají už jen Spojené arabské emiráty (55 procent) a donedávna Čad (dříve 60 procent, nyní „jen“ 40 procent, tedy zhruba stejně, kolik činí průměrná americká sazba daně z podnikových příjmů.)

V tomto směru je Evropě nutno přiznat, že je mnohem lepší. Konkurence různých jurisdikcí nutí evropské státy držet daňové sazby v relativně rozumných hodnotách. Díky konkurenci Evropa v průměru nejnižší podnikové daně ze všech kontinentů.

Výdajová strana americké rozpočtové politiky také není skvělá. Obamova administrativa se sice snaží snižovat schodek, ale jde hodně do „sociálna“, takže financuje takové nesmyslné programy, jakými jsou potravinové kupony pro sociálně slabší rodiny. Počet příjemců vzrostl od roku 2001 o 177 procent—v zemi, kde sociálně slabší trpí mnohem více obezitou než hladem!

Pro Evropu je Amerika samozřejmě obchodní a investiční partner číslo jedna. Tak to je a tak tomu i bude. Kromě toho, od Ameriky se můžeme hodně naučit. Nikoli od Ruska, nikoli od Číny.

A mimochodem, když je k dispozici index Dow Jones, S&P 500 a pro odvážnější NASDAQ, žádné jiné investiční nástroje už vlastně ani nepotřebujete.