Vyšší výnos, vyšší riziko

Vysokého průměrného výnosu z investice lze dosáhnout v podstatě pouze dvěma způsoby. Zaprvé, umíte něco, co ostatní neumí – pak je vysoký výnos odměnou za vaše znalosti a schopnosti. Zadruhé, rozhodnete se investovat s vyšším rizikem – pak je vysoký výnos odměnou za toto riziko.

Nejinak tomu je i na ruském a čínském trhu. Ty se můžou zdát díky vysokému růstovému potenciálu jako atraktivní investiční příležitosti. Ale je třeba rozeznávat, kde jsou vysoké výnosy výsledkem specifických schopností, které české firmy potenciálně mají, a kde to je jen odměna za evidentně vyšší riziko spojené s méně stabilním hospodářským a politickým prostředím.

Jaké mohou být specifické znalosti a schopnosti českých firem, které jim přinesou konkurenční výhodu na východních trzích, ale ne třeba v západní Evropě nebo v USA? Kulturní podobnost v postsovětských zemích? Zkušenosti s post-totalitní byrokracií? Udržování politických známostí z časů komunismu?

Pokud takto využívají své schopnosti soukromé české firmy, tak je to víceméně jejich záležitost a záležitost vlád zemí, ve kterých tyto firmy vyvíjejí své aktivity. Problematičtější však je, když se z oné orientace na východní trhy stává oficiální vládní politika podporovaná pobídkami.

V žádném případě nelze házet všechny firmy do jednoho pytle. Existuje řada úspěšných solidních českých firem podnikajících na ruském, čínském či jiném východním trhu. Když se však například podíváme na úvěrové portfolio České exportní banky (tedy alespoň na veřejně dostupné informace), zejména na strukturu nedobytných pohledávek, neubráníme se dojmu, že ona „státní politika orientace na východní trhy“ do velké míry představuje tunelování veřejných prostředků ve prospěch malé skupiny podnikatelů, jejichž schopnosti spočívají zejména v dobrých kontaktech z komunistické éry.

I kdyby takové problematické obchody neexistovaly, stále nesmíme zapomínat ani na druhý aspekt – tedy že vyšší očekávaný výnos investic na východních trzích je vykoupen i vyšším rizikem. Vládní pobídková politika, která cíleně zvýhodňuje investice českých firem na takových trzích, tak nutně dělá českou ekonomiku méně stabilní. To stále může být celkově výhodné, ale musíme si uvědomit, že tyto vyšší výnosy nejsou zadarmo a že musíme akceptovat také vyšší riziko ztrát.

Proto jsem k jakékoliv vládní politice, která má cíleně pobízet firmy k investicím nebo obchodům v určitých regionech, velmi skeptický. Mnohem lepší bude, když se bude česká ekonomika přirozeně geograficky diverzifikovat. A to platí i v případě zmiňovaných investic v USA – české firmy, které mají co nabídnout, tak dokážou proniknout už dnes (viz například řada českých technologických firem). Neexistují žádná průkazná data, že by další umělé navyšování takových investic pomocí pobídek ze strany české vlády naší ekonomice nějak pomohlo, a proto takové pobídky nemají valný smysl.