A co se vlastně stalo?

Pokud bychom sledovali akciové a finanční trhy před první světovou válkou, nezaznamenali bychom z jejich trendů přicházející možnost světového konfliktu. Burzy finálně reagují jen na realitu, i když právě spekulant může „hrát“ o nečekané vyřešení jakékoli situace. Historických paralel se dá najít několik.

Například ztráta světové hegemonní pozice Velké Británie na počátku 20. století souvisí s počátkem první světové války, nebo pátek 25. října 1929 napomohl k událostem druhé světové války. Británie vnitřně ztratila konkurenceschopnost před první světovou válkou a USA ztratily ekonomickou realitu před druhou světovou válkou. Burzy nejsou dle mého názoru dobrým indikátorem geopolitiky. Jen pár jedinců, kteří na burzách ani nehrají, je schopno odhadovat geopolitické situace, a to i za přispění zpravodajských informací.

Napínavější podívanou skýtá rozpětí mezi Dow Jones indexem a realitou americké ekonomiky. A paní Yellenová už také Wall Streetu nedá „loknout whisky“. Imaginárně, prvotní a nečekaný „zádrhel“ na americké burze (až) s následnými geopolitickými konotacemi se nemusí lišit od uvedených historických příkladů. Ale i v tomto případě nelze očekávat světové drama. USA mají mnoho jiných pák (včetně armády) k zažehnání trudných myšlenek. Reálný vyzyvatel zatím není.

Energetická mapa se minimálně pět let nezmění a všechny velmoci jsou si toho vědomy. USA zatím svůj plyn a ropu z břidlice budou spotřebovávat doma a posléze budou tyto komodity posílat do sousední Kanady a Mexika (kontrakty jsou na stole). Případná výstavba LNG terminálů a LNG flotily pro Evropu bude nákladná a projeví se v konečných cenách.

Drama může pro EU nastat po naplnění letos podepsaného kontraktu na dodávky zemního plynu do Číny, a to z Ruské federace. Neekologická Čína, s podílem 4 % zemního plynu ve svém současném energetickém mixu, začne masivně odebírat ekologický plyn od Gazpromu. Ruská těžba, i za pomoci domácích soukromých producentů a zakoupeného plynu ze Střední Asie, již nyní s těžkostmi saturuje domácí i evropský trh.

Jednou může přijít doba, kdy šéfové Gazpromu budou řešit dilema, kam klapku s šipkou natočí. Směry budou pravděpodobně dva: EU a Čína. Oba otesánci budou mít za pět, deset let naprosto stejné požadavky a ruská těžba bude limitovaná. Pro informaci doplním, že nynější cena plynu na asijském trhu je dvojnásobkem té evropské.

Autor přednáší na Brno International Business School, a.s.