Drahé burzy: záhada vysvětlena

Vysvětlené této zdánlivé záhady – proč akciové burzy jsou tak drahé a dluhopisy jakbysmet – je ve skutečnosti velice prostinké.

Nejde o racionalitu nebo iracionalitu. Nejde o vysokou nebo nízkou míru rizika. Už vůbec nejde o nějaká očekávání trhu nebo ekonomický fundament. Jde jednoduše o to, že na trhu je příliš mnoho likvidních peněz. Manažer, kterému pravidelně přitékají do fondu peníze, je musí nějak investovat, až už jde o fond podílový, penzijní, nadační nebo o technické rezervy pojišťoven. Prostě musí, aby dodržel investiční strategii a statut fondu.

Objem likvidních peněz v americké ekonomice vzrostl od konce recese v roce 2009 zhruba o necelou třetinu. V Evropě to bude možná podobné. S růstem peněžní zásoby rostou ceny investic – rostou rychleji než ceny spotřebního zboží.

Peněz je hodně, investic je málo. Všechna aktiva jsou dnes proto drahá. Některé státní dluhopisy (německé bondy s dobou splatnosti do tří let) jsou dokonce tak drahé, že jejich výnos do doby splatnosti je záporný. Riziková přirážka na index amerických podnikových dluhopisů s ratingem CCC nebo horším – což je opravdu dobrodružná třída aktiv s vysokým rizikem – činí 7,5 procentního bodu, což je hodnota na méně než dvou třetinách dlouhodobého průměru.

Zkušenosti naučily portfolio manažery, že ať se stane cokoli, centrální banky vždy přispěchají s jediným lékem, který znají. Což je další injekce peněz. Jediná jistota, kterou máme, je ta, že peněz je hodně a bude jich ještě více. Vidíme tedy klasickou monetární inflaci v činnosti.