Pohádková Krasomila v Eurozóně

Je to, jako kdybyste se museli rozhodnout, jestli je pohádková princezna Krasomila buď pyšná nebo krásná nebo tvrdohlavá nebo zranitelná. Je to nemožné, protože ona měla (pochopitelně) všechny tyto vlastnosti.

Podobně je tomu s klasifikací Wolfgang Munchaua, protože Eurozóna trpí všemi čtyřmi jim zmíněnými ekonomickými nemocemi. A stejně jako v případě Krasomily, kde její hlavní devíza (veskrze dobré srdce) na našem seznamu chybí, tak v Munchauově výčtu chybí ta nejakutnější příčina současných potíží Eurozóny. A tou je neflexibilita společné měny.

Poslední desetiletí jasně ukázalo, že Eurozóna není optimální měnovou oblastí, jelikož ekonomické cykly jejích členských zemí nejsou synchronizované. Tím pádem se společná měnová politika nehodí pro žádnou z nich (tzv. problém „one-size-fits-none“), a ty na periferii Evropy jsou nuceny projít velmi nákladnou vnitřní devalvací a dlouhotrvajícím ekonomickým útlumem.

Jen stručně k Munchauovým škatulkám ekonomických teorií. Pro číslo jedna, Keynesiánskou kritiku fiskální přísnosti („austerity“) a monetární nerozhodnosti, existuje čím dál více podpory v ekonomických datech (např. zde či zde). Číslo dvě tvrdí, že hranice mezi fiskální a měnovou politikou neexistuje. To podporuje například kvantitativní uvolňování, které je možné provádět jak centrální bankou skrz nákupy finančních instrumentů, tak vládou skrz změnu struktury splatnosti státního dluhu (můj rozhovor s duchovním otcem této teorie je ke shlédnutí zde). Číslo tři mělo pravdu mimo jiné v tom, že by tvůrci hospodářské politiky měli věnovat pozornost množství peněz v oběhu, což se bohužel před krizí nedělo. Číslo čtyři zase správně poukazuje na fakt, že se prohlubující strukturální problémy (například způsobené demografickými trendy) ve většině ekonomik zametaly pod koberec, místo toho, aby se řešily.

Pokud se Eurozóna nepostaví ke svým problémům čelem, tak nám zbývá jen doufat, že se zjeví princ Miroslav a přivede ji k rozumu.