Porušuje-li nějaký stát agresí vůči jinému státu brutálně porušujícímu mezinárodní právo, tak jako to činí současné Rusko vůči Ukrajině, je vějíř možných reakcí mezinárodního společenství poměrně úzký: nicnedělání, ústupky,vyjednávání o kompromisu, sankce, nátlak a válka.

V případě ruské agrese vůči Ukrajině není nicnedělání možné už proto, že Ukrajina leží na hranicích Evropské unie a navíc nejde o první vojenské dobrodružství Moskvy tohoto druhu. Vladimir Putin otevřeně mluví o svých imperiálních ambicích, které mohou ohrožovat i další státy. S politikou "appeasementu" má Západ ty nejhorší historické zkušenosti, navíc ve světle ruského lhaní a opakovaného porušování mezinárodních závazků nelze Putinovi věřit, že by "appeasement" fungoval lépe, než kdysi v případě nacistického Německa. Politická vyjednávání, která mnozí chtějí jako alternativu k sankcím, ve skutečnosti už delší dobu probíhají--bez valných výsledků. Putin je navíc evidentně používá jen jako kouřovou clonu, za níž dál realizuje svoje imperiální sny.

Zbývá vám ještě 60 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se