Co si Kriegel určitě nezasloužil

Postava Františka Kriegela vydá na jeden celý univerzitní seminář. Neklidné dějiny druhé poloviny 20. století jej zastihly na straně někdejších historických vítězů, kteří v této zemi zaváděli krutý totalitní režim, jenž je samotné časem semlel a postupně přivedl na druhou stranu.

Statečnost, kterou Kriegel prokázal ve dnech po 21. srpnu 1968, je nezpochybnitelná, stejně jako jeho snaha napravit na konci 60. a v 70. letech to, na čem se sám o čtvrt století dříve podílel. Takový osud není v českých zemích a východní Evropě vůbec ojedinělý – podobnou, i když možná třeba ne tak dramatickou cestou prošla řada Kriegelových vrstevníků a autor této poznámky upřímně závidí všem, kteří se s lehkostí pustí do hodnocení těch časů, navíc zřejmě bez nejmenších pochybností o tom, jak by v takových zkouškách obstáli oni sami. A to jak v roce 1948, tak tváří v tvář Brežněvovi a ještě později Státní bezpečnosti.