Pramen osamocení

Společnost, ve které žijeme, se liší od všech, které na světě kdy byly, v jedné věci: individuum se osamostatnilo od rodiny a rodu a většinu svých aktivit provozuje mimo ni. Pro tradiční společnosti, u nás tak ještě před 250 lety, bylo typické, že rodina byla svému členu zaměstnavatelem, sociální i zdravotní pojišťovnou, zdrojem většiny zábav a v rámci hojného sebezásobování i většiny jeho životních potřeb.

V dnešní době, kdy většina těchto funkcí přešla na stát a trh s jejich institucemi, se nám tato míra vpletení do příbuzenských svazků představuje jen velmi těžko. Dodejme také, že po celé dlouhé věky jakýs takýs mír ve společnosti zaručovala krevní msta: zabili jste mi strýčka, já vám zabiju tetičku - padni, komu padni, jen když je z příslušného rodu.

Představa individuální odpovědnosti za vlastní činy se v právu i ekonomice prosazovala jen velmi pozvolna. Čínský, v Japonsku potom hojně napodobovaný systém deseti a sta rodin, jejichž předáci odpovídali za daňové nedoplatky i eventuální prohřešky svých příslušníků, fungoval po staletí a zanikl teprve nedávno.