Volby mírného pokroku v mezích zákona

Evropské volby znamenaly velkou ztrátu pro pravicovou EPP, ale rozložení sil v Parlamentu zásadně nezměnily. EPP a Socialisté budou nuceni ještě více spolupracovat a rozhodování v Parlamentu bude dominované dohodami těchto dvou nejsilnějších stran. Protievropské strany nebudou schopny vytvořit jednotný blok a změnit tak rovnováhu sil. V Parlamentu tedy do velké míry kontinuita.

Parlament by však teď měl mít větší roli při výběru předsedy Komise. Vliv tohoto úřadu je často přeceňován – není to předseda jakési evropské vlády. V jedné oblasti však Komise má poměrně velký vliv. Komise, především pak DG ECFIN, má zásadní roli v oblasti fiskální koordinace. Makroekonomická kritéria v Pakt stability a růstu a jejich implementace v procesu Evropského semestru v praxi nabízí poměrně široký prostor pro interpretaci. Je proto zásadní, kdo je komisařem pro ekonomické a monetární otázky, kterýžo vede DG ECFIN. No a velký vliv na nominaci toho komisaře bude mít právě nový předseda Komise.

V tomto ohledu by volby mohly vést k zásadnější změně. Současný kandidát Parlamentu, Jean-Claude Juncker, patří mezi obhájce stávající stabilizace skrze rozpočtové škrty. Na druhou stranu stojí nalevo od současného komisaře pro ekonomické a monetární otázky Olli Rehna. Od evropských lídrů také po volebním šoku slyšíme o potřebě podpory růstu. To bych nepřeceňoval, protože by se nejdříve museli dohodnout, jaké reformy jsou pro růst žádoucí. Nicméně určitý prostor pro změnu se volbami v této oblasti otevřel.

Změnu naopak neočekávám v oblasti svobody pohybu (Schengen). To sice vadí silným protievropským stranám na EU asi nejvíce. Zároveň se jedná o základní právo ukotvené ve smlouvách. Taková zásadní revize smluv je těžko představitelná. UKIP tak spíše může dosáhnout vystoupení Velké Británie z EU než takovéto revize smluv. V Parlamentu by však protievropské strany mohly prosadit nějaké drobné úpravy implementace tohoto práva. Pokusy toto právo takto zásadněji omezit by však měl zastavit Soudní dvůr EU.

Podobné to je s požadavkem přenést některé kompetence zpět na národní úroveň. Ten teď přejaly i mainstreamové strany, které utrpěly porážku od protievropských stran. Jedná se však o známý evergreen a minulé pokusy k ničemu nevedly. To není překvapivé. Kompetence státům nebyly v minulosti odebrány. Evropské země, po složitém vyjednávání, samy demokraticky odsouhlasily tento přesun (změny smlovy musí být odsouhlaseny parlamenty všech zemí). Země byly přirozeně ochotné se vzdát moci jen v oblastech, kde to je pro vzájemnou spolupráci nezbytné.

Vyhlídky energetické unie nedokážu posoudit. Tato oblast rozhodování však může být zajímavým indikátorem možného nového rozložení sil v EU. Německo totiž do jisté míry ztratilo svoji strukturární moc. Jižní země teď mají přebytky na běžném účtu a v primárních rozpočtech. Nejsou tedy závislé na financování ze severu. Fiskální koordinace by proto již neměla dominovat evropskou politiku. Energetické unie bude mezi prominentními tématy. To je však oblast, kde Německo bude muset žádat ústupky od ostatních zemí, tedy i těch na jihu.