Volby mohou snížit akceschopnost evropské spolupráce

Právě proběhnuvší volby do Evropského parlamentu jistě ovlivní nejen jeho akceschopnost, ale zřejmě také širší spolupráci mezi evropskými zeměmi a obávám se, že ne právě pozitivním směrem. Ačkoliv by se mohlo zdát, že by z toho měli mít radost zejména odpůrci Evropské unie, není takový závěr tak zřejmý. Akceschopnost a spolupráce na evropské úrovni totiž není totéž jako integrace.

Prvním důsledkem voleb je skutečnost, že v současné době nemá v Evropském parlamentu žádný názorový proud většinu. Evropský parlament se totiž nyní (zhruba) dělí na proevropskou pravici, proevropskou levici a víceméně protievropské síly. Ačkoliv EPP formálně zvítězila, bude vytváření koalice obtížné a výsledkem může být velmi nestabilní a nerozhodný slepenec nejrůznějších názorových proudů.

To je pro ekonomickou politiku obvykle velmi špatná možnost. Ještě štěstí, že tato situace nastává v době, kdy se dopady fiskální a bankovní krize podařilo do velké míry stabilizovat. To samozřejmě neznamená, že jsme v této oblasti nalezli definitivní řešení, ale alespoň nejsme v situaci, kdy jsou zapotřebí bezodkladná rozhodnutí. Nerozhodnost je sice špatná, ale alespoň ne katastrofální.

Jistě, že by přinejmenším celou řadu ekonomických otázek šlo vyřešit na evropské úrovni i bez Evropského parlamentu. Jenže výsledky voleb ovlivní evropskou spolupráci i mimo parlament. A tím se dostáváme k druhému důsledku voleb.

V zemích, kde získaly silný mandát strany se sklony k extremismu (například a zejména Francie) můžou volby vést k nezanedbatelným změnám v domácí i zahraniční hospodářské politice. Jaké ponaučení si vezme Francois Hollande ze své prohry? Omezí populismus ve své ekonomické politice nebo naopak přitvrdí, ve snaze hrát stejnou kartu jako vítězka Marine Le Pen? Obávám se, že nastane druhá možnost.

Ratifikace smlouvy o volném obchodu s USA (TTIP) se tak nejspíše zpomalí nebo odloží. Energetická unie zamýšlená jako posílení pozice Evropy vůči dodavatelům energetických surovin, tedy zejména Rusku, bude jen obtížně prosaditelná v jakékoliv podobě, která by měla pro Evropu smysluplný efekt. Na nadarmo je Marine Le Pen přezdívaná jako Putinova dáma v Paříži. Ačkoliv v řadě dalších zemí (zejména v Německu a Itálii) zvítězily převážně konstruktivní strany, Francie bude svůj názor hlasitě prosazovat.

Některé výdobytky evropské spolupráce, jako například Schengen, jsou naštěstí už tak zakořeněné v každodeních životech Evropanů, že už odstraněny nebudou. Ale pokud například kritici Evropské unie (oprávněně) argumentovali, že se evropská byrokracie stala neprůhlednou a potřebuje zjednodušení, pak mají zřejmě smůlu (to se týká i zastánců EU, kteří chtějí totéž, viz například blog Davida Antoše. Ztráta akceschopnosti totiž znamená, že se zároveň oddálí jakákoliv možnost reformy celého byrokratického systému. A to je škoda pro všechny.