Problém, který si nemůžeme dovolit dál ignorovat

V nedávné jsme se na těchto stránkách zamýšleli nad důvody dlouhodobé relativní ekonomické stagnace v Česku. Tvrdil jsem, že se v Česku sice udělalo mnoho chyb, které národní produkt snížily pod náš potenciál (například reakce na ekonomickou krizi po roce 2008 rozpočtovými škrty). Zároveň však důvod, proč Česko vůči Západu stagnovalo, zatímco Polsko a Slovensko Západ a tedy i Česko dohánělo, lze přisoudit prostému faktu, že Česko transformaci začínalo jako výrazněji ekonomicky rozvinutější a bohatší země. Zatímco Polsku a Slovensku stačilo  vyvarovat se zásadních chyb, jako byly například excesy Mečiarovy éry, Česko se nacházelo v oblasti „vysoko ležícího ovoce“, kde ke konvergenci nestačí jen vstup do EU a geografická poloha. Česky správně jsem však měl asi napsat vysoko rostoucí ovoce.

Rozvoj vzdělání a lidského kapitálu patří bezesporu mezi ono vysoko rostoucí ovoce, které je klíčem ke konvergenci a růstu životní úrovně. Mizerné platy učitelů skutečně dobře ilustrují důležitost, jakou se v Česku vzdělávacímu systému – a kvalitnímu veřejnému sektoru obecně – mezi politiky přisuzuje. To je také spojeno s nepochopením zdrojů konkurenceschopnosti a kladením priorit na věci jako je „regulační břemeno“ (typicky v indikátoru jak dlouho trvá založit firmu) a daňová zátěž.

Stagnace životní úrovně, a schopnost našich sousedů nás v tomto směru dohnat, je pro mnohé znepokojivá. Stagnace úrovně našeho vzdělávacího systému by však v tomto kontextu měla být důvodem k bití na poplach. České výsledky v PISA testech se držely v letech 2000 i 2012 mírně nad průměrem (srovnání s výsledky vln v letech 2003, 2006 a 2009 ukazuje v roce 2012 dokonce pokles). Výsledky testů jsou tak zhruba na úrovni, na které bylo v roce 2000 Německo. Publikace výsledků však v Německu vedla k celonárodnímu zděšení a toto trauma dodnes motivuje snahy reformovat vzdělávací systém.

Pro Česko je však ještě poučnější srovnání s Polskem. To se v roce 2000 umístilo pod průměrem OECD. Od té doby však vykazovalo konzistentní zlepšení ve všech testovaných kompetencích a nyní se umísťuje výrazně nadprůměrně. Ve schopnosti porozumět textu – naší tradiční postkomunistické slabině – a v oblasti vědy bylo Polsko dokonce mezi deseti nejlepšími zeměmi. Polsko tak ukazuje, co může dokázat soustředěná reformní snaha ve velice srovnatelné zemi. Široká obsáhlost polského reformního úsilí v daném období (obsahující např. decentralizaci, autonomii pro školy, kariérní rozvoj pedagogů a snížení rozdílů mezi školami péčí o problémové školy) také ukazuje, že je třeba daleko více než nalít do systému více peněz a zvýšit platy. Bez toho se to ale neobejde. Nemám k dispozici novější data, ale v roce 2011 polská vláda zmiňovala nárůst o 50% v předchozích čtyřech letech.

Primární a sekundární školství je zásadní pro rozvoj klíčových schopností nezbytných pro úspěch v současné ekonomice (jak zdůrazňuje např. Světová banka ve své vlivné studii „Expanding Opportunities and Building Competencies for Young People“ z roku 2005). Na těchto úrovních nemá žádný smysl hledat zdroje jinde, než ve veřejných rozpočtech. Ono investovat do rozvoje kvalitního veřejného sektoru se vyplácí. To je příklad toho vysoko rostoucího ovoce, které si nemůžeme dovolit dále ignorovat.