Potřebujeme pokračovat v (obezřetné) politizaci unie

Občané EU čelí vážným problémům, ale banány, žárovky ani pomazánkové máslo mezi ně nepatří. Skutečnost, že tato a podobná témata utvářejí vztah některých našich spoluobčanů k unii, vypovídá především o specifikách českého prostředí. Zlomyslné nebo i bezděčné zvýznamňování maličkostí (a nedohlédnutí podstaty) známe i z domácí politiky a svědčí o absenci strategického přístupu a občanské nekompetenci.

Ty jsou dány nejen komplikovaností současné globální situace, ale stále ještě pošlapáním občanských práv a svobod za komunismu, jež neumožňovalo osvojování občanských kompetencí a politických identit. Vztah většiny Čechů k unii dnes vykazuje určité paralely se vztahem většiny Čechů ke komunistické moci v minulosti. Občané tehdy politický režim buď přijímali, nebo odmítali, nic mezi tím pro naprostou většinu ani nepřipadalo v úvahu. Nicméně, interpretovat konkrétní každodenní zkušenost v kontextu unijní politiky jako politicky relevantní pozici či zájem je dnes stále ještě nadlidský výkon, před kterým neobstojí leckterý odborník evropských studií.

Unie bez veřejnosti, národní stát bez obsahu

To má mnoho příčin, ale jednu hlavní, a tou je nedostatečně rozvinutá unijní veřejná sféra. Evropeizaci veřejné sféry si lze představit jako vytváření trvalého a hustého trans/národního a přes/hraničního komunikačního provozu. V rámci národního státu představuje veřejná sféra nejen hlídacího psa, ale také prostředí re/prezentování politických zájmů, jež ve svém důsledku legitimizují politiku vládnoucí garnitury a napomáhají také k formování politických orientací i kolektivních identit.