Proč čeští žáci nemají rádi školu?

K řešení neuspokojivé (a zhoršující se) finanční situace českého školství je potřeba několika kroků (více informací včetně grafů je v mých video-rozhovorech s Doc. Danem Münichem z NERVu zaměřených zvlášť na vysoké školství a základní školství).

Za prvé, je nutné, aby si politici a občané lépe uvědomili důležitost vzdělání pro prosperitu země a pro ně samotné. Data ukazují, že investice do vzdělání a lidského kapitálu jsou klíčovým faktorem ekonomického růstu a životní úrovně. Toto uvědomění snad povede k nápravě současné situace, kdy jsou v Česku státní výdaje na základní a střední školství jako procento HDP druhé nejnižší mezi OECD zeměmi (od posledního místa nás uchránilo Slovensko). Následující graf ukazuje, že např. v roce 2008 to bylo přibližně 3.7%, kdežto na Islandu či v Norsku kolem 5%.

Za druhé, finančními i nefinančním pobídkami je třeba zvýšit kvalitu českých učitelů. Následující graf od Dana Münicha zobrazuje podíly uchazečů o studium na VŠ podle jejich kvality, a napovídá, že heslo: „Kdo neumí, učí“ je bohužel v Česku z velké míry pravdivé.

Za třetí, a souvisí to s finančním ohodnocením a kvalitou učitelů, je třeba oživit systém výuky. I přes změny k lepšímu v posledních dvou desetiletích je české školství v porovnání s vyspělými zeměmi charakteristické biflováním a papouškováním u tabule a minimální interakcí. Například z odpovědí v mezinárodním testu TIMSS vyplývá, že jsme na chvostu zkoumaných zemí jak v četnosti experimentů, tak diskuzích o domácích úkolech, samostatných projektech i práci ve skupinkách. Přitom již Jan Ámos Komenský chápal důležitost těchto metod pro rozvoj znalostí studentů. Naproti tomu TIMSS data ukazují, že je u nás mnohem větší část hodiny věnována monologu učitele.

Nuda v lavicích je jedním z hlavních důvodů, proč čeští žáci nemají rádi školu. Např. podle TIMSS pouze 32,6 procent českých čtvrťáků v roce 2001 pevně souhlasilo s výrokem „Jsem rád ve škole“, což bylo nejmenší procento ze všech 34 zkoumaných zemí! V odpovědi na otázku „Myslím si, že mým učitelům na mně záleží“ jsme byli druzí od konce. V kombinaci s nedostatkem financí mají negativní postoje žáků za následek pokles kvality českého školství a mezinárodní zaostávání Česka v inovacích, technologickém pokroku i ekonomickém růstu.

Způsobů, jak do školství přinést více peněz, je mnoho. Jedním z těch mezinárodně vyzkoušených je školné na vysokých školách, kdy stát automaticky nabízí všem studentům půjčky. Klíčové ale je, že jsou (na rozdíl od bankovních studentských půjček) sociálně citlivé, protože jejich splatnost je závislá na příjmu absolventa a ti s podprůměrným příjmem ji nemusí splatit vůbec. Více o tomto systému v mém video-rozhovoru s Prof Bruce Chapmanem, který tento systém designoval před 25 lety pro Austrálii, a od té doby pro mnoho dalších zemí (u videa je možnost zapnout si kvalitní české titulky).