Miroslav Kalousek využil příležitosti, kterou mu dala vláda. Fiskální pakt jeho TOP 09 podpoří jen pod podmínkou, že se vláda smlouvou bude řídit. Tedy pokud přiškrtí deficit a přijme finanční ústavu. Dokument, kvůli němuž měsíce padala Nečasova vláda, je zpět na scéně a podmínky představené bývalým ministrem financí ukazují, že jeho hladké přijetí je v nedohlednu.
Rychlý podpis paktu měl být signálem nové evropské politiky. Zatímco v koaliční dohodě se objevila jen zmínka o zvážení přistoupení, v programovém prohlášení vlády už zazněl jasný závazek. Hned na jednom z prvních zasedání vlády byl dokument projednán a dnes je v parlamentu.
Vláda chce pakt přijmout v podobě, ve které zatím nevznikají žádné závazky. Ustanovení regulující hospodářskou a fiskální politiku budou pro ČR platit až se vstupem do eurozóny, což je postup praktikovaný i jinde (Polsko, Maďarsko). To je trnem v oku TOP 09, která se dožaduje plnění ihned, protože to stabilizuje veřejné finance. A vláda její hlasy potřebuje, neboť se rozhodla pakt přijímat ústavní většinou. Odboráři se ale již nechali slyšet, že odmítají striktní ustanovení paktu, regulující rozpočty. I když se podaří protlačit smlouvu sněmovnou, ani v Senátu nemá vláda vyhráno. Na podzim se třetina Senátu obmění a na nesouhlas odborů mohou slyšet senátoři ČSSD, kteří nejsou s Bohuslavem Sobotkou zadobře.
Virvál kolem fiskálního paktu je přitom zbytečný. Vláda se mohla pokusit o schválení nadpoloviční většinou, což doporučoval i odborný posudek z roku 2012, kdy byla smlouva přijímána na evropské úrovni. Kromě toho nemusela s přijímáním tak spěchat. Lze sice pochopit snahu prezentovat se vůči evropským partnerům jasným činem, který měl odstřihnout starou evropskou politiku od nové, ukazuje se ale, že šlo o příliš velký risk.
Vláda bude popotahována kvůli - z dnešního pohledu - nepodstatnému dokumentu, což ubere pozornosti podstatnějším tématům (výběr portfolia českého eurokomisaře atd.). Přitom Sobotkův kabinet chce zlepšovat kvalitu české debaty o evropské politice a pokouší se o otevřenější komunikaci. Avantýra s fiskálním paktem ukazuje, že zevrubná debata je potřeba, protože evropská politika je již od českého předsednictví oblíbeným rukojmím partajních sekretariátů. Právě připojení se k paktu mělo být až výsledkem věcných polemik a mělo se k němu dojít na základě nové diskuse o přijetí společné měny, se kterou i samotný fiskální pakt nejvíce souvisí.
Autor je ředitel výzkumného centra AMO
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
