Lépe začít někde úplně jinde

Ten “zmatek” v EU je skutečně způsoben tím, že Evropská unie funguje stále do velké míry jako mezivládní organizace a nikoliv jako efektivní federální uspořádání s přesvědčivou demokratickou legitimitou. Eurokrize tento prvek intergovernmentality na Evropské úrovni výrazně posílila. Moc je v současnosti koncentrována v Evropské radě, ne-li v ad hoc dohodách velkých zemí.

Vznik systému panevropských politických stran by EU, dle mého názoru, posunul k tolik potřebné efektivní Evropské polis. Jmenování Spitzenkandidátů by skutečně mohlo vést k procesu celoevropské partajní integrace a snad i k vytvoření vazby mezi voliči a Evropským parlamentem. Úspěch této iniciativy je však do velké míry limitován právě tím převládajícím mezivládním principem v Evropském vládnutí.

Problémem je, že Spitzenkandidáti se neucházejí, jak by se mohlo zdát, o post předsedy Evropské vlády, ale o post předsedy nebo předsedkyně Evropské komise. Ta však nemá moc srovnatelnou s vládou. Evropskou legislativu jen iniciuje. Má být navíc jakýmsi nadstranickým strážcem Evropských smluv. Lze tak namítnout, že zpolitizování Komise a její podmanění Parlamentem by narušilo vztahy mezi evropskými institucemi a potenciálně znesnadnilo efektivní spolupráci s Radou. Ta by Komisi mohla brát jako loutku Evropských stran. Rada by navíc mohla Komisi stejně obejít.

Spitzenkandidatům by se také dalo vyčítat, že nabízejí voličům falešnou volbu. Důležitá rozhodnutí, hlavně pak v ekonomických a zahraničněpolitických otázkách, jsou v EU v rukou členských států. Ty navíc mají v rukou nominaci komisařů (každá země jednoho, jakkoliv to je z hlediska poslání komise nelogické). Složení Komise tak bude nadále reflektovat výsledky národních voleb, které mají s Evropskými otázkami zpravidla málo co do činění.

Na druhou stranu však člověku, který se ptá kudy k efektivní a demokratické Evropské polis, moc nepomůže rada, že by bylo nejlepší cestu začít někde úplně jinde. Spitzenkandidáti měli zdramatizovat Evropské volby pro média a nabídnout opravdové alternativy v otázkách, o které v evropské politice skutečně jde. Ta dramatizace se do jisté míry podařila. Bohužel však nelze divákům Evropských superdebat vyčítat, pokud nebyli schopni identifikovat zásadní názorové rozdíly mezi kandidáty hlavních stran právě v tak důležitých otázkách, jako je například Evropská ekonomická politika. To však není chyba institutu Spitzenkandidátů.

Ačkoliv zpolitizování Komise prostřednictvím Spitzenkandidátů s sebou nese mnohá úskalí, faktem je, že Komise stejně není nepolitická. Obecně je posílení moci Parlamentu pro vznik efektivního a demokratického uspořádání na evropské úrovni žádoucí.

Současné mezivládní institucionální uspořádání je skutečně omezující. Historie však ukázala, že rozložení moci mezi Komisí, Parlamentem, a Radou se může měnit i v rámci existujících smluv.