V Asii doutná horší střet než na Ukrajině

Největším geopolitickým rizikem naší doby není konflikt mezi Izraelem a Íránem kvůli šíření jaderných zbraní. Není jím ani nebezpečí chronické absence řádu v pásu nestability, který se táhne od Maghribu až do Hindúkuše. Není jím dokonce ani hrozba druhé studené války mezi Ruskem a Západem kvůli Ukrajině.

Ve všech případech se samozřejmě jedná o vážná rizika; žádné ale není tak vážné jako u nutnosti zachovat mírový charakter vzestupu Číny. Právě proto je obzvlášť zneklidňující slyšet japonské a čínské představitele a analytiky přirovnávat vztahy jejich zemí ke vztahům mezi Británií a Německem v předvečer první světové války.

Sváry mezi Čínou a několika jejími sousedy o sporné nároky na ostrovy a mořská území (v prvé řadě konflikt s Japonskem) jsou jen špičkou ledovce. Jak se Čína bude proměňovat v ještě větší ekonomickou mocnost, bude čím dál víc závislá na námořních trasách - hlavně kvůli dovozu energií, ale i dalších surovin a zboží. Z toho plyne pro Čínu nutnost vybudovat námořní síly, které zajistí, že nikdo nebude moci čínské hospodářství rdousit námořní blokádou. Avšak to, co Čína považuje za obranný postoj, by její sousedé a Spojené státy mohli pokládat za výbojnost a rozpínavost. A pokud USA a jejich asijští spojenci budou reagovat zbrojením, bude to Čína považovat za agresivní snahu ji krotit. Spirála se roztáčí.