Jako v Kocourkově

Je skutečně těžko říci, zda intervence ČNB byly nutné či budou-li pokračovat déle než plánováno. Mám stále pocit, že jde o poměrně malý zásah uskutečněný po dlouhotrvající rozvaze, a že tedy byl asi v pořádku.

Problém je úplně jinde. Většina v bankovní radě přistoupila k tomuto kroku, protože kurz koruny k euru příliš zesílil proti preferované úrovni. Koruna takto zesilovala, protože na rozdíl od eura není zatížena vlivem jižních zemí eurozóny. Z toho profituje Německo. Naše hospodářství je do té míry spřaženo s německým, že při různosti měny mezi Německem a Českem hrozilo, že růst koruny proti euru zvýhodní Německo proti Česku, a to bude působit deprimujícím způsobem na českou ekonomiku, až by ji mohla i zahnat do deflace. ČNB tedy uměle srazila korunu na úroveň, na které se domnívá, že by byla, kdybychom měli s Německem stejnou měnu a pečlivě ji tam udržuje. Německo má tedy měnu deprimovanou jižními státy eurozóny; my se snažíme se s tím vyrovnat tak, že ji deprimujeme uměle. Nepřipadá to čtenáři stejně jako mně trochu jako v Kocourkově?

Je již dlouho zřejmé, že se naše ekonomika pohybuje stejně jako německá, chcete-li, že Německo a Česko tvoří skoro ideální měnovou oblast. Měli bychom tedy mít společnou měnu. Kdybychom ji měli, otázka zásahů ČNB by se nekladla.

Kromě toho bychom si se společnou měnou usnadnili život po mnoha stránkách a ušetřili na transakčních nákladech prý něco jako 1% HDP ročně. Přesto se stále rozpakujeme tu společnou měnu přijmout a raději diskutujeme o tom, zda a jak dlouho má ČNB srážet kurz. Věru jako v Kocourkově.