Ten prokletý mainstream

Figura, o které bude řeč, se hodně objevuje v nynějších debatách o Putinovi a ukrajinské krizi, úplně nová ovšem není. Někdy se používá na začátku diskuse jako apelativní úvod, jindy na konci, když dojdou argumenty. Její podstata spočívá v pozoruhodné logice: když si dav, hlavní proud, masa cosi myslí, správný náhled bude určitě opačný. Já mám pravdu jen proto, že většina si myslí něco jiného. Či jinak řečeno - stojím proti mainstreamu a to samo o sobě ospravedlňuje a potvrzuje můj názor (fakta jsou vedlejší).

V praxi to vypadá zhruba takto: snášíte argumenty, že Putinovo Rusko je autoritářský režim, který demokracii předstírá stále méně, a že svoboda tisku už tam existuje jen v malých ostrůvcích - dozvídáte se, že jde o lež, neboť si to myslí dav. Upozorňujete, že na úrovni Evropské unie se sice přijímají sporná rozhodnutí, ale že minimálně stejně často se jen bázliví čeští úředníci vymlouvají na Brusel při obhajobě vlastní hlouposti; říkáte, že rozpuštění Evropské unie navzdory jejím vadám by mohlo uvolnit takové síly a démony, jaké si neumíme představit - dozvídáte se, že šíříte nesmysly, protože patříte k "vládnoucí většině eurohujerů". Říkáte, že když ministr financí Andrej Babiš vlastní česká média, je to grandiózní střet zájmů, který vede k další ztrátě důvěry lidí v žurnalistiku - dozvíte se, že to táhnete s partou, mainstreamem, a právě proto jsou vaše názory nesmyslné.