Co jiného by měla ruská propaganda tvrdit?

V posledních týdnech jsme v Rusku i v Rusy ovládaných komunikačních kanálech v zahraničí viděli velmi kvalitně prováděnou informační válku a analýza ruských kroků bude jistě časem mnoha studií efektivity propagandy. Nechyběly dokonce ani nám tak blízce známé petice kulturní fronty – a "ekonomické" články o pozitivním efektu sankcí v oficiálních ruských médiích jsou jen dalším pokračováním téhož.

Ekonomické statistiky navíc ukazují, že dosavadní dopady nejistoty a pochybností nad Ruskem (aniž by byly zavedeny jakékoliv ekonomické sankce) už přitlačily ruskou ekonomiku ke zdi a náklady na zabrání Krymu a destabilizaci Ukrajiny už jsou výrazně vyšší než kolik původně Rusko plánovalo do obnovy Ukrajiny investovat. Pokud by skutečně došlo na ekonomické sankce, zejména s důrazem na ruský finanční sektor, znamenalo by to bezpochyby dlouhou recesi ruské ekonomiky, která je silně závislá na dovozu zboží i technologií.

Státní propaganda by jistě uměla negativní hospodářské dopady většině obyvatel "vysvětlit", ovšem skutečné řešení by se Rusku hledalo jen těžce. Ještě nikdy nebyli odběratelé ruských surovin tak motivovaní, aby hledali jiné zdroje (a ještě nikdy nepanovala v Evropě taková ochota do posílení energetické bezpečnosti výrazně investovat). Ještě nikdy se žádné zemi nepovedla reindustrializace vlastními silami, pokud nemohla dovážet technologie ze zahraničí. Ještě nikdy se nepovedlo fungovat zemi, jejíž finanční systém by byl odstřižen od zbytku světa. A ještě nikdy nebylo Rusko tak provázané se světovou ekonomikou jako dnes.

Kvalitní propaganda včetně povinného výsměchu sankcím, které ale ještě nepřišly, může přibrzdit vnitropolitické dopady zhoršování ruského hospodářství. Ale pokud bude chtít Rusko obnovit svůj hospodářský růst a zkusit získat zpět svůj vliv, bude to muset udělat jako součást globální ekonomiky, nikoliv jako izolovaný ostrov, který navíc není schopen zajistit svou soběstačnost.