Stavění a boření mýtu Hrabal

Probíhající oslavy sta let od narození Bohumila Hrabala, které ve zvláštní směsi nadšení, úcty, radostnosti, adorace i plošné sdělnosti vytvářejí celebritní diskurz svého druhu, nechávají nahlédnout do pověstné kuchyně, v níž se míchají a vaří národní mýty. Mýty tu nebudiž chápány jako sprostá slova, nýbrž coby určité fixace významů a emocionální energie. Skrze ně lidé, různá společenství, skupiny či národy rozumějí sami sobě, proto je také čas od času potřebují zopakovat, uvolnit, zbořit a pak znovu zafixovat a postavit, aby ten (národní) život tak nějak autenticky a spokojeně tepal.

"Mýtus Hrabal", kolující všemi mediálními i jinými proudy veřejného prostoru, oživuje dávné pojetí "spisovatele - svědomí národa", a to ve velmi specifické podobě. Hrabal přece nikdy o nic takového neusiloval, a přesto mluví k národu více a lépe než jakýkoliv jiný pěvec slova českého. Snad právě proto, že je spisovatelem skoro mimochodem, neboť jeho hlavní činností je povídání a sběr historek, nejlépe v restauračních zařízeních, a zná tedy lid z první ruky.