Kdo by měl v dnešní době něco proti inovacím? Prahne po nich úplně každý: od Sillicon Valley, Evropské komise, spekulativních kapitalistů, Baracka Obamy až po účastníky konferencí TED. Dokonce i mladý severokorejský vůdce Kim Čong Un nedávno vyzval své krajany, „aby rozvinuli prapor inovace a budovali pod ním prosperující socialistický stát“. Už se nejedná jen o pouhou líbivou frázi, nýbrž o všeobecně respektovaný slogan, na němž se shodne levice i pravice.
Je poměrně nasnadě, proč mají inovaci – tedy bezbřehé experimentování a radikální nespokojenost se současným stavem věcí – v oblibě pokrokáři. Jak ukazuje kanadský historik Benoit Godin, sousloví „sociální inovace“ bylo v devatenáctém století užíváno především ve spojení s určitým typem socialistických aktivistů, nespokojených s pomalým tempem reforem a toužících po radikální, okamžité změně (ve vydání encyklopedie Britannica z roku 1888 je komunismus dokonce definován jako „výraz popisující určitá schémata sociální inovace, jejichž úvodním krokem je odstranění instituce soukromého vlastnictví).
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
