O Alexandru Vondrovi se toho tady v minulosti napsalo dost. Většinou nic moc lichotivého, zatím naposledy třeba o jeho - nakonec neúspěšné - senátní kampani roku 2012 "Děda se taky nebál", která vypadala jako úspěšný sebevražedný útok. Krátce potom, na konci roku 2012, ale Vondra odstoupil z pozice ministra obrany a dnes je z něj řadový člen ODS Litoměřice. Máme, co jsme chtěli, protože jsme ho k tomu kolektivně vyzývali od chvíle, kdy na začátku roku 2011 vypukla aféra ProMoPro. (Mimochodem dodnes u soudu nedořešená.)
A i když si za to všechno může Vondra ze všeho nejvíc sám, přiznávám, že mi ve formě zhruba z let 2005-2008 v české politice docela chybí. To sice nemusí znamenat, že bych ho nutně někam volil, ale kdyby to někdo chtěl udělat za mě, vlastně by to bylo docela fajn.
Vondra se - nepočítáme-li jeho rozhovor pro HN na začátku roku - objevil na veřejnosti po delší době minulý týden při speciálu ČT24 k patnáctému výročí vstupu do NATO. Trvalo to asi jen patnáct dvacet minut, ale byl to starý dobrý Vondra, na němž prostě bylo vidět, že si něco konzistentně myslí, že pro to vždycky něco dělal a ještě o tom dneska docela zábavně vypráví. Někdo takový by se tady dneska v poněkud dramatické době docela hodil, i když Lubomír Zaorálek během ukrajinské krize zatím vypadá, že chodí k Vondrovi na konzultace.
- První měsíc za 40 Kč, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
