Zdržela nás nultá dekáda

Celá diskuze mě těší, protože mám pocit, že se někam dostáváme.

V první řadě si ale nelze přehnaně gratulovat, že jsme konvergovali rychleji v nominálních číslech, tedy v podstatě v tom, co si můžeme za naše platy koupit oproti lidem ze západu. Je skvělé, že už nemusíme kvůli poznávacímu výletu do Francie spát sedm nocí v autobuse a masivně se předzásobovat řízky a zavařovačkami. Pro vývoj naší životní úrovně je ale rozhodující, co si za naše peníze koupíme u nás. A tam už to s tou konvergencí příliš slavné nebylo.

Zadruhé, těší mě, že se do určité míry shodneme na příčinách diferenciálu "nerůstu" posledních pěti let oproti ostatním zemím, jak je skvěle shrnul Jan Drahokoupil. Výsledkem naší situace ale zdaleka není jen posledních pět let. Kdybychom rozdělili historii po roce 1989 do dekád, zjistíme, že během devadesátých let došlo jen k dohnání ztrát z transformace. Česko si tak prošlo svou "nultou" dekádou (nechci říct ztracenou, protože v mnoha ohledech samozřejmě ztracená nebyla). Dalších deset let, tedy od roku 1999 do začátku roku 2009 bylo jediným obdobím naší historie, kdy ekonomika stabilně a nepřerušeně rostla tempem, kterým bychom dohnali západní Evropu právě za nějakých dvacet let. Otázka je, jestli lze replikovat endogenní i exogenní podmínky tohoto období.