Volba do Rady ČT - zase jenom fraška

V příštích dnech zvolí sněmovna šest členů do Rady České televize a tři do Rady Českého rozhlasu. Zdánlivě bezvýznamná událost by nás v době, kdy nejvlivnější mediální dům – Mafru – vlastní ministr financí a jen pár set kilometrů od nás zuří tvrdá ruská propaganda, měla zajímat. V klidných dobách je víceméně jedno, kdo řídí státní (tedy vlastně veřejnoprávní…) média, maximálně budou stranit nějakému politikovi či nevysílat nepříjemné reportáže o svých reklamních inzerentech, ale není to nic děsivého. Pokud se však dostáváme do situace, kdy může být svoboda slova ohrožena ať z vnějšku nebo z vnitřku, sehrávají veřejnoprávní média zásadní roli.

Volby do Rady ČT bývají většinou blamáž. Navrhování kandidátů ze strany občanských sdružení (nově spolků) je Potěmkinovou vesnicí, spolků je u nás přes 100 000 a každý může navrhnout, koho chce. To je sice naoko demokratické, ale ve skutečnosti to vede k tomu, že vše vybírají výhradně strany, a to tak, aby je v radách zastupovali jejich lidé a tlumočili tam jejich názory.

Současná volba rady to dobře ilustruje. Český filmový a televizní svaz, FITES, který se z logiky věci má co k televizi vyjadřovat, neměl v radě svého zástupce od roku 2003. Zato obskurní iniciativa Ne základnám má v užším výběru hned dva nominanty.