Nesmíme hazardovat s konkurenceschopností ani doma ani v Evropě

V minulých pěti letech jsem mnohokrát opakoval tezi, „pokud si chceme zachovat důvěru obyvatel i investorů, musíme se opřít nejen o vyrovnané rozpočty, ale i o udržitelný růst podpořený konkurenceschopností, který dovolí přiměřené zvyšování životní úrovně a kvality života. Zatím se často přehlíží, že právě v relativní ztrátě konkurenceschopnosti tkví dnešní hluboké problémy jižních států eurozóny i mnohých dalších zemí. Ty se snažily dohnat vyspělé země nikoliv růstem produktivity založené na inovacích, ale hlavně výší příjmů a benefitů financovaných na dluh“.

Společně s kolegy z bývalého NERVu včetně diskutujícího Daniela Municha jsme identifikovali klíčové rámce konkurenceschopnosti (2011) ovlivnitelné vládou. Za nejslabší brzdicí faktory jsme označili nedostatky v celoživotně chápaném, otevřeném vzdělávání, které pak přispívají ke slabinám Institucí, Infrastruktury a v oblasti Inovací (proto strategie 3 I). Otevřená diskuse za účasti opozice a tripartity vyústila ve zpracování strategie konkurenceschopnosti týmem expertů a MPO, předložené Martinem Tlapou.

Zahraniční oponentura a ocenění ze strany vedení OECD však neodvrátily následný rozpad implementačního týmu a neochotu realizovat navržené kroky ze strany centrální vlády (bylo navrženo přes dvě stě konkrétních projektů). Prosazování bolestných implementačních kroků tak zůstalo spíše ojedinělé a omezilo se převážně na vytváření dalších papírových dokumentů a deklarací. Rychlejšímu propadání v konkurenceschopnosti naštěstí brání vysoká aktivita našich podnikatelských subjektů, která kontrastuje s dlouhodobějším selháváním české veřejné správy.

V tomto ohledu se český vývoj výrazně neodchýlil od deklarativního charakteru dokumentů ke konkurenceschopnosti připravovaných v EU, které mnohdy bez ohledu na globální trendy paušálně nastavují subjektivně stanovené cíle bez seriózně domýšlených nákladů a dopadů. Nekonzistence navržených EU klimaticko-energetických balíčků 2020 a 2030 je toho dobrým dokladem (viz zde)  .

Ještě připomínku k zásadním strukturálním změnám průmyslu. Pro silný český průmysl s dominantní rolí segmentů výroby automobilů a automobilových dílů v globálních hodnotových řetězcích je důležité promítnout tendence k růstu podílů IT hardwaru a softwaru na výrobních nákladech. Dle odhadů Microsoftu jde až o 60 % nákladů v případě nových vozidel Mercedes-Benz, které disponují dvacítkou systémů asistentů řidiče, navázaných na moderní pozemní a satelitní telematické systémy. České zaostávání v budování inteligentní informačně-dopravní multimodální infrastruktury kontrastuje s nevyužitím potenciálu vyráběných vozidel a nepodporuje tvorbu a užití softwarových inovací. Jaká bude potom potřebná struktura vzdělání adekvátní vytvářené přidané hodnotě?