Dvojí lekce z krymské krize

Krymská krize vstupuje do své druhé, spíše vleklé fáze. Právě probíhající vojenské cvičení ruských jednotek u hranic Ukrajiny navíc jasně ukazuje, že napětí z rusko-ukrajinských vztahů jen tak nezmizí. Následující týdny přinesou řadu článků a komentářů diskutujících příčiny, morální a právní rozměr krize a možná řešení. Tyto diskuse spojuje výlučné zaměření na současnou krizi s jejím relativně úzkým prostorovým a časovým ohraničením. Klíčová otázka však zní, co nám krymská krize říká o mezinárodní politice, významu bezpečnostních garancí, a především co odpovědi na tyto otázky znamenají pro Českou republiku. Krymská krize nakonec může být velmi užitečnou lekcí a je jen na nás, zda se z ní dokážeme poučit.

Lekce první: válka a vojenská moc

Mnoho komentářů se v uplynulých dnech soustředilo na zdůrazňování morálního či právního aspektu věci. Je to trochu paradox, protože právě krymská krize nám jasně ukazuje, že vojenská síla a hrozba jejího použití stále zůstávají, když dojde na lámání chleba, a jsou tím, co v mezinárodní politice přebíjí právní, morální a mnohdy i ekonomické argumenty. Je to tvrdá lekce, které se řada Evropanů – jak politiků, tak akademiků – bude vzpírat. V uplynulých dvou dekádách se stalo společenským bontonem, mnohdy i v rámci akademické obce, provolávat, že válka je v Evropě nemožná a že vojenská síla již není myslitelným nástrojem zahraniční politiky. Zřejmě se podařilo přesvědčit leckoho v EU, jenže Putina a jeho Rusko toto klišé zjevně nepřesvědčilo.