Už desítky let fangličkáři, dalajlamisti, humanrightisti celého světa vycházejí 10. března do ulic, vyvěšují tibetské vlajky a připomínají si tragickou událost - čínskou okupaci Tibetu z roku 1959. Proč? Není to naivní a nesmyslné?

Žijeme ve světě komplikovaných a formalizovaných diplomatických vztahů, kdokoliv zastupuje nějakou instituci či stát, musí pečlivě zvažovat, jaké formulace kdy zvolí, kde a jak bude hájit něčí zájem. Skoro nikdo v demokratickém světě nerozhoduje individuálně, vždy se hledá širší konsenzus. Takové rozhodování je těžkopádné, mnohdy se ten pravý "okamžik k akci" propásne. Tak dlouho se vyjednává, zvažuje, vyvažuje, až hrubá síla zvítězí. Stačí si vybavit dva roky, 1939 a 1968, a víme, o co jde.

Nejnověji je to vidět na Ukrajině: jsme konfrontováni s brutálním porušením mezinárodního práva ruskou invazí na Krym - a opět jsme paralyzovaní a nevíme, co dělat.

Zbývá vám ještě 80 % článku
Předplatné za 40 Kč na 4 týdny
  • První měsíc za 40 Kč, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se