Jak získat Krym a ztratit Ukrajinu

Už 31. ledna zveřejnil bývalý poradce prezidenta Putina Andrej Illarionov svou analýzu ruských plánů s Ukrajinou a nastínil tři scénáře, s nimiž bude Rusko pracovat. První spočívá v ovládnutí celé Ukrajiny, druhý v proměně Ukrajiny ve slabou konferederaci, jejíž východní a jižní část bude plně pod kontrolou Ruska, a třetí, minimalistický scénář hovoří o připojení Krymu, Luganské oblasti a části Sumské oblasti k Rusku. První kroky tímto směrem mělo podle Illarionova Rusko začít podnikat okamžitě po skončení olympijských her. Pokud budeme tyto tři scénáře chápat nikoliv jako alternativy, ale spíše jako tři po sobě následující kroky, Illarionova předpověď prozatím funguje bezchybně. (Pro)ruské síly už fakticky kontrolují Krym a ukrajinský východ vyjadřuje svou nespokojenost s výsledkem kyjevské revoluce.

Dosavadní průběh ukrajinské krize ovšem přesto nesvědčí o ruské síle, ale je naopak jenom dalším z řady dokladů ruské slabosti. Zdá se takřka nepochopitelné, že Rusko – přes veškerý svůj politický i ekonomický vliv na Ukrajině – nedokázalo udržet u moci víceméně demokraticky zvoleného prezidenta, který byl mírnému posilování vazeb na Rusko příznivě nakloněn. Opět se ukazuje, že Rusko neumí své zájmy prosazovat pozitivními ekonomickými pobídkami nebo vyjednáváním (a to navzdory mýtu o skvělé ruské diplomacii), ale že musí znovu a znovu sahat po vyzkoušených zbraních – ekonomických sankcích a použití vojenské síly. Ukrajina ovšem není Gruzie a Krym není Abcházie.