Zlomme ideologii, že máme být neustále on-line

Newageový slovník šedesátých let neztratil nic ze své lákavosti. Jedním z mnoha dokladů je takzvaná digitální „všímavost“ (anglicky “mindfulness”, vychází z buddhistického pojmu překládaném do češtiny jako všímavost), která je dnes totéž, co svého času „udržitelnost“: nikdo tak docela neví, o co jde, ale snad každý je jejím zapáleným zastáncem. Nedávno se dokonce dostala na obálku časopisu Time a spousta celebrit – například Arianna Huffington, Deepak Chopra či Paolo Coelho – o ušlechtilosti této snahy neúnavně káže, často v rámci konferencí s podivnými názvy typu „Moudrost 2.0“. Na posledním Světovém ekonomickém fóru v Davosu jí byl dokonce vyhrazen samostatný panel. Nejvýraznější podíl na této obrodě „všímavostii“ má technologický pokrok, konkrétně v podobě aplikací pro chytré telefony a měřičů tělesné aktivity, nabízejících nové možnosti meditace, mentálního cvičení či inteligentní detekce stresu.

Obzvlášť podivně tato agitace působí u Arianny Huffingtonové, profilující se coby nejhlasitější zastánce této „filozofie všímavosti“ - její stejnojmený web dokonce nabízí aplikaci určenou k monitorování stresu, poeticky nazvanou „GPS pro duši“ -, neboť hlavní hrozbu pro všímavost podle všeho představují právě sociální média, nové technologie a nejmodernější aplikace, tedy oblasti, jež jsou v jiném směru pro Huffingtonovou domovem. Tábor příznivců všímavosti rozšířil i výkonný předseda Googlu Eric Schmidt, jenž se nechal slyšet, že je nutné určit si čas, který strávíme připojeni a který naopak odpojeni, a zavázal se, že bude jíst vždy mimo dosah moderních vymožeností. Existují dokonce aplikace a firmy, které vám, samozřejmě za poplatek, pomohou naordinovat si „digitální prázdniny“, projít „digitální detoxifikací“ nebo navázat spojení s podobně smýšlejícími příslušníky antidigitální klaky. Ještě nikdy nám nenabízela všudypřítomná propojenost tolik možností, jak se odpojit.