Putin, chléb, hry a Ukrajina

Zaznamenali jste už heslo „Play Russian“? Pokud ne, jedná se o jeden ze sloganů firmy Nike, jednoho z nejúspěšnějších hráčů globálního sportovního byznysu, která se – v zájmu svých zisků, snaží citlivě reagovat na lokální specifika svých individuálních klientů. Nejenom vzhledem k OH v Soči se jevilo být účinné angažovat takové ikony ruského/světového sportu, jakými jsou například Maria Šarapovová, nebo Alexandr Ovečkin, kteří v potenciálních kupcích mají vyvolat touhu být jako oni. Stejného cíle, a podobnými prostředky, se rozhodl dosáhnout i prezident Putin, jehož olympiáda měla celému světu ukázat, jak atraktivní Rusko je. Ti, co se Ruskem zabývají, si od začátku kladli otázku, jak moc se mu to (ne)povede a zdá se, že odpovědi jsme se za - bohužel - tragických událostí dočkali.

Řada bezpečnostních expertů upozorňovala na mimořádná rizika severokavkazského regionu, ale v Soči zatím – a doufejme, že tomu tak bude až do konce, krev netekla. Globální auditorium, které o ruských dějinách a přítomnosti nic netuší, či tušit nechce, bylo nadšeno zahajovacím ceremoniálem, a nejspíš bude stejně nadšeně reagovat i na ceremoniál, jímž budou hry ukončeny. Sportoviště, zdá se, byla perfektně připravena (ještě aby ne, za tu cenu!) a sportovci podávali špičkové výkony. Takže odpověď pozitivní? Bohužel ne.

Dle regulí MOV jsou hry přidělovány městu, a ne zemi. V tomto případě však byly přiděleny Putinovi a jeho režimu, a až dlouho poté městu. Putin, ostatně stejně jako vládnoucí rodina v Kataru, jemuž FIFA svěřila fotbalové MS 2022, prostě dovedně využil nabízejících se možností, a dle osvědčené římské zásady „chléb a hry“ uspořádal špektákl, jenž mu a Rusku měl zajistit světovou popularitu – tu má ostatně přiživit i MS ve fotbale 2018.