Návrhy neslučitelné s českými závazky členství v EU

Minulá debata o možnosti přijetí eura se nesla v duchu nemožnosti přesně kvantifikovat dopady jeho přijetí na ekonomiku. A také o omezenosti ekonomické disciplíny dodat přesné odhady různých hospodářských ukazatelů obecně, což je pochopitelné, ale neznamená to tragédii. Nové otázky Jana Macháčka lze s otázkou eura a členství v Evropské unii (EU) propojit s daleko větší mírou jistoty.

Jan Macháček ve svém blogu již poměrně široce popsal reálie související s otázkou „Neměla by se část zisku (ČNB) stát příjmem státního rozpočtu a zlepšit dálnice, železnice, školy?“ Nechávám stranou skutečnost, že pohlížet na učetnictví centrální banky stejným způsobem jako na účetnictví výrobního podniku je zavádějící. Z tohoto pohledu je hypotetický převod zisku centrální banky, nebo jeho části, do státního rozpočtu ekonomicky podivná transakce.

Důležitý je na celé konstrukci vztah vlády a centrální banky, a tu je možné propojit s otázkou eura a členství v EU poměrně přesně. Je to proto, že nezávislost ČNB z ústavy a ze zákona je rovněž velmi úzce spjata s podmínkami našeho členství v EU a potenciálního členství v eurozóně. Konsolidované znění „Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie“ (dále Smlouvy) z roku 2012 (česky k dispozici zde) se zcela jasně vyjadřuje ke vztahu vlády a centrální banky v členských zemích EU. V články 130 Smlouvy o Evropské unii je mimo jiné řečeno, že „žádná národní centrální banka ani žádný člen jejich rozhodovacích orgánů“ nesmí „vyžadovat ani přijímat pokyny“ od žádné vlády členského státu. Dále se uvádí, že „vlády členských států se zavazují zachovávat tuto zásadu a nesnažit se ovlivňovat členy rozhodovacích orgánů" národních centrálních bank při plnění jejich úkolů. V článku 131 je pak řečeno, že „Každý členský stát zajistí, aby jeho vnitrostátní právní předpisy, včetně statutu jeho národní centrální banky, byly slučitelné se Smlouvami“.

Při provádění měnové politiky se nezávislá centrální banka řídí rozhodně jinými principy než je například otázka, zda výnosy z devizových intervencí v určitém období jsou příliš velké na to, aby byly potenciálním zdrojem pro zlepšení státního rozpočtu. Navíc, výnosy v jednom období se při provádění monetární politiky velmi rychle mohou přetavit na ztráty v dalším období. Bizarním výsledkem úmyslu vlády zasahovat do hospodaření centrální banky by byla snaha bankovní rady provádět monetární politiku tak, aby centrální banky pracovala s nulovými výnosy či ztrátami. Vláda, která by oficálně či neoficiálně dala na vědomí úmysl použít výnosy centrální banky pro svou fiskální politiku, by tak ovlivňovala členy rozhodovacího orgánu centrální banky. Podobné jednání by jistě bylo v rozporu se závazky v článku 130. A kdyby naopak vláda pro své cíle chtěla omezit mandát a nezávislost centrální banky změnou zákona a ústavy, jednalo by se o porušení článku 131. V obou případech by se jednalo o neslučitelnost se závazky našeho členství v EU.

Nezávislost centrální banky je rovněž kritériem, které je třeba splňovat spolu s kvantitativními konvergenčními kritérii (monetární, cizoměnové, a fiskální kritéria) pro přijetí eura. Hypotetické aktivity vlády směrem k převodu zisku ČNB do státního rozpočtu tak představují nejen riziko porušení současných Smluv k nimž jsme se zavázali, ale také znemožnění potenciálního vstupu do eurozóny. Upozornění na závěr: nejedná se o euroskeptický návod k použití!