Nový zákon o dani z převodu nemovitosti (pardon, nyní již dani z nabytí nemovitosti) prošel parlamentem jako nůž máslem. Nad jedním bodem se ale politici hašteřili: Zda má daň odvádět kupující (jak je na Západě běžnější a jak to navrhovalo i ministerstvo financí), nebo prodávající (jak to bylo doposud, což řada poslanců spíše na levici chtěla zachovat). Nakonec přijali originální řešení, kterým rozhodnutí této otázky ponechali přímo lidu.

Ne, nečeká nás referendum o jednom detailu daňového zákona. Ale při prodeji nemovitostí si strany mohou ujednat, zda má daň platit kupující, nebo prodávající. (Když si to neujednají, je plátcem prodávající jako doposud.) A pokud lidé umí počítat, měli by se dohodnout, že daň bude platit kupující.

Ideje pro lepší vládnutí

Nabízet vznešené a bohulibé společensko-ekonomické cíle většina z našich politiků již umí: je třeba zkvalitnit školství, eliminovat korupci, zvýšit konkurenceschopnost země... Horší to je s odhalováním podstaty skutečných příčin současných problému a s hledáním vhodných řešení. Bez tohoto se země nikam dál nepohne. V nové sekci HNDialog "IDEA pro lepší vládnutí" najdete konkrétní návrhy, ze kterých politici mohou vycházet, aby naše země prosperovala.

Proč? Protože něco ušetří na dani. Řekněme, že dnes je plátcem prodávající a cena nemovitosti je 2 miliony korun. Daň z nabytí činí 4 %, tedy 80 000 Kč. Kupující zaplatí 2 miliony a prodávajícímu nakonec zůstane 1 920 000. Kupující by měl v tu chvíli přijít s návrhem: "Placení daně beru ochotně na sebe, samozřejmě pokud se dohodneme, že cena se sníží na 1 920 000. Vy, pane prodávající, nakonec získáte stejně (a k tomu nebudete muset vyplňovat daňové přiznání)." Tímto prohozením kupující zaplatí daň 76,000, a celkem zaplatí (za cenu prodávajícímu plus daň) 1 996 000 korun, zkrátka ušetří 4 000 tisíce. Sice nijak závratná suma, ale komu by při koupi domu či bytu pár tisíc nepřišlo vhod?

Tento příklad není jen praktickou radou pro daňové poplatníky, ale hlavně užitečnou lekcí pro politiky. Odpor proti návrhu přenést placení daně z prodávajícího na kupujícího (což má řadu praktických výhod) byl veden argumentem, že tato změna poškodí kupující. Jako by ceny nemovitostí byly pevně dané a nemohly se změnit. Když si - jak bylo nakonec schváleno  - strany dokonce mohou dohodnout, kdo bude daň platit, tak je snad zcela jasné, že pokud se přesune břemeno placení daně z prodávajícího na kupujícího, cena se musí adekvátně snížit. Ceny na změny daní opravdu reagují.

Možnost dohodnout si, že daň z nabytí nemovitosti platí kupující, je zajímavá novinka. Její využití otevírá lidem možnost snížit si alespoň trochu daň (ze 4 % na 3,8 %). Bude zajímavé sledovat, jak často bude tato možnost ušetřit na daních poplatníky skutečně využívána.