Rétorické cvičení na téma jmenování vlády, které si na konci minulého pracovního týdne připravil prezident Miloš Zeman, má dvě zásadní zjištění - pomineme-li skutečnost, že hlava státu mimoděk prozradila, že svůj mediální odraz sleduje víc, než dávala najevo. A že jí velmi, ale velmi záleží na tom, jak se o jejích činech na veřejnosti píše a mluví.
Prvním zjištěním je prezidentova umíněnost ve věci práva na odmítnutí návrhu na jmenování ministra. Zeman si jako argument vybral jednu interpretaci z roku 1997 vytrženou z celkového kontextu, což nesvědčí o snaze dojít ke společné pozici, nýbrž potvrzuje touhu hledat stanovisko disentní.
Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se
