Rétorické cvičení na téma jmenování vlády, které si na konci minulého pracovního týdne připravil prezident Miloš Zeman, má dvě zásadní zjištění - pomineme-li skutečnost, že hlava státu mimoděk prozradila, že svůj mediální odraz sleduje víc, než dávala najevo. A že jí velmi, ale velmi záleží na tom, jak se o jejích činech na veřejnosti píše a mluví.

Prvním zjištěním je prezidentova umíněnost ve věci práva na odmítnutí návrhu na jmenování ministra. Zeman si jako argument vybral jednu interpretaci z roku 1997 vytrženou z celkového kontextu, což nesvědčí o snaze dojít ke společné pozici, nýbrž potvrzuje touhu hledat stanovisko disentní.

Zbývá vám ještě 80 % článku
Vyberte si přístup na míru Předplatné Hospodářských novin
HN mini
45 Kč první dva měsíce
Od 3. měsíce 229 Kč
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace
HN roční
3290 Kč za rok
2 měsíce zdarma
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace
Máte již předplatné? Přihlaste se