Rétorické cvičení na téma jmenování vlády, které si na konci minulého pracovního týdne připravil prezident Miloš Zeman, má dvě zásadní zjištění - pomineme-li skutečnost, že hlava státu mimoděk prozradila, že svůj mediální odraz sleduje víc, než dávala najevo. A že jí velmi, ale velmi záleží na tom, jak se o jejích činech na veřejnosti píše a mluví.

Prvním zjištěním je prezidentova umíněnost ve věci práva na odmítnutí návrhu na jmenování ministra. Zeman si jako argument vybral jednu interpretaci z roku 1997 vytrženou z celkového kontextu, což nesvědčí o snaze dojít ke společné pozici, nýbrž potvrzuje touhu hledat stanovisko disentní.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se