Rétorické cvičení na téma jmenování vlády, které si na konci minulého pracovního týdne připravil prezident Miloš Zeman, má dvě zásadní zjištění - pomineme-li skutečnost, že hlava státu mimoděk prozradila, že svůj mediální odraz sleduje víc, než dávala najevo. A že jí velmi, ale velmi záleží na tom, jak se o jejích činech na veřejnosti píše a mluví.
Prvním zjištěním je prezidentova umíněnost ve věci práva na odmítnutí návrhu na jmenování ministra. Zeman si jako argument vybral jednu interpretaci z roku 1997 vytrženou z celkového kontextu, což nesvědčí o snaze dojít ke společné pozici, nýbrž potvrzuje touhu hledat stanovisko disentní.
Zbývá vám ještě 80 % článku
Předplatné bez reklam první 2 měsíce za 80 Kč
- Veškerý obsah HN.cz
- Mobilní aplikace
- Bez reklam
- Odemykejte obsah pro přátele
- Články v audioverzi + playlist
- Možnost kdykoliv zrušit
Máte již předplatné?
Přihlásit se
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
