V centru Afriky, kde pomáhají Češi, hrozí hlad a vraždění

V Krkonoších pod sjezdovou jsem si přečetl facebookový status kamaráda Janka Böhma. Psal, že nic smutnějšího nikdy nečetl. To přitáhlo moji pozornost. Byl to text od Itala Aurelia Gazzery o situaci ve městě Bozoum ve Středoafrické republice. Tam česká neziskovka Siriri postavila školu (na jejich stránkách najdete řadu informací, jak pomoci), ve které nyní učí Čech Vojtěch Bílý.

V Bozoumu proti sobě stojí dva vyzbrojené nesmiřitelné tábory – převážně muslimští povstalci Seleka a převážně křesťanské milice Antibalaka. Oba Evropané objíždějí znepřátelené strany a ze všech sil se snaží odvrátit katastrofu – vyvraždění jedné skupiny tou druhou skupinou. A k tomu se starají o několik tisíc uprchlíků. Situace je tak vážná, že když je někdo zraněn a odvezen do nemocnice, tak je nutné jej odvézt pryč, protože by jej mohl někdo do nemocnice přijít dorazit. Od začátku prosince bylo v okolí zavražděno kolem stovky lidí. Situace se zlepšila, když přijela francouzská armáda, která je v zemi v rámci mise Sangaris. Jenže Francouzi zase odjeli. A jak Vojtěch Bílý, tak Aurelio Gazzera dělají vše proto, aby vojáci znovu přijeli, obě skupiny odzbrojili a zabránili masakru.

Hlavou mi bleskl film „Hotel Rwanda“, který pouštím svým studentům, když mluvíme o mezinárodním právu. Přemýšlel jsem, co se dá udělat, aby to nedopadlo jako ve Rwandě a pak se o tom netočily filmy. Jezdil jsem dokolečka se sáňkami, na kterých byly moje dvě děti, a telefonoval. Sníh byl totiž jen umělý a bylo ho trochu jen pod sjezdovkou. Naštěstí to děti bavilo. Od dalších přátel ze Siriri jsem získal přesnější informace. Kvůli politickému zaštítění jsem zavolal lidoveckému poslanci Ondřeji Benešíkovi, který má na starosti Výbor pro Evropské záležitosti, a zahraničnímu expertu KDU-ČSL Pavlu Svobodovi. Oba ochotně pomohli. Napsali jsme panu premiéru Rusnokovi, současným i budoucím ministrům zahraničních věcí a obrany. Mezitím vyšel o kritické situaci v Bozoum článek v Lidovkách, v BBC a v Reuters.

Článek na BBC, ve kterém citují Vojtěcha Bílého: Central African Republic crisis: Aid worker fears attack 

Článek v LN: Masakr očekáváme každou hodinou, říká Čech ve Středoafrické republice

Pak jsem si vzpomněl, že jsem o vánocích potkal na Havelském trhu pana prvního radu francouzského velvyslanectví Laurenta Toulouse. Hovořili jsme o playmobilovém betlému v pražském Cevro institutu. A tak jsem zavolal i jemu. On hned obětavě informoval velvyslance, Paříž i ambasádu v hlavním městě Středoafrické republiky Bangui.

O pár dní později proběhla schůzka na Ministerstvu zahraničních věcí. Zúčastnil se Ondřej Benešík, vrchní ředitel ministerstva Ivan Jančárek, specialista na subsaharskou Afriku Jan Czerný, ředitel Siriri Karel Plechl, jeho spolupracovník Vojtěch Šmolík a já. Celou schůzkou prostupovalo odhodlání pomoci. S podklady pomohla Amnesty International, Lékaři bez hranic i například Klára Petrželková, která má ve Středoafrické republice kontakty z biologického výzkumu.

Pavel Svoboda a Ondřej Benešík ještě zatelefonovali českému velvyslanci v Bruselu, aby při jednání o Středoafrické republice byla známa bozoumská situace. Ministerstvo funguje. Všechno již v Bruselu bylo známo.

Udělali jsme, co bylo v našich silách. Mezitím našim v Bozoumu došly potraviny a kolem přibylo ozbrojenců. V dalších dnech uvidíme, jak to dopadne. Happy end očekávat nemůžeme, ale snad to neskončí katastrofou.

Autor je učitel

Více o situaci ve Středoafrické republice

Central African Republic: Fears of sectarian genocide

Blog Vojtěcha Bílého ze Středoafrické republiky na Respekt.cz