Prodáme vám, na co se cítíte

Jedním z dlouhodobě kritizovaných důsledků vzestupu digitálních zprostředkovatelů typu Googlu a Facebooku je fakt, že svým nadšením pro personalizaci způsobují polarizaci veřejné sféry. Tím, že nejsme konfrontováni s nesouhlasnými názory, riskujeme, že svůj život prožijeme v něčem, co spisovatel Eli Pariser nazval „filtrová bublina“.

Pariserova bublina je ovšem jen jednou z mnoha, které se před námi rýsují. Má velmi specifický technický původ: až donedávna totiž dokázaly senzory používané při personalizaci zaznamenat pouze naše údery klávesnice či kliknutí myší, ale detekovat naše pocity pro ně byl úkol neřešitelný. A možná by bylo až příliš odvážné hovořit tu o senzorech – jde spíše o cosi jako vodítka. Umožňují však na základě historie našeho surfování předpovědět, co bychom mohli chtít vyhledat příště. Případně mohou použít dotazy, které zadáváme při vyhledávání, a na jejich základě upřednostnit při následujícím vyhledávání určité výsledky.