Jedním z dlouhodobě kritizovaných důsledků vzestupu digitálních zprostředkovatelů typu Googlu a Facebooku je fakt, že svým nadšením pro personalizaci způsobují polarizaci veřejné sféry. Tím, že nejsme konfrontováni s nesouhlasnými názory, riskujeme, že svůj život prožijeme v něčem, co spisovatel Eli Pariser nazval „filtrová bublina“.
Pariserova bublina je ovšem jen jednou z mnoha, které se před námi rýsují. Má velmi specifický technický původ: až donedávna totiž dokázaly senzory používané při personalizaci zaznamenat pouze naše údery klávesnice či kliknutí myší, ale detekovat naše pocity pro ně byl úkol neřešitelný. A možná by bylo až příliš odvážné hovořit tu o senzorech – jde spíše o cosi jako vodítka. Umožňují však na základě historie našeho surfování předpovědět, co bychom mohli chtít vyhledat příště. Případně mohou použít dotazy, které zadáváme při vyhledávání, a na jejich základě upřednostnit při následujícím vyhledávání určité výsledky.
Ještě na vás čeká 90 % článku. S předplatným HN můžete začít číst bez omezení a získáte plno dalších výhod!
Máte již předplatné? Přihlaste se.
Nebo si kupte jen tento článek za 19 Kč.
Nákup jednoho článku
Zadejte e-mailovou adresu
Zadejte e-mailovou adresu. Zadaná e-mailová adresa je ve špatném formátu.
Máte již účet? Přihlaste se.
Na e-mailovou adresu vám pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste si článek mohli po přihlášení kdykoliv přečíst.
Přihlaste se
Zdá se, že už se známe
Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet. Přihlaste se.
Nemáte ještě účet? Zpět na zadání e-mailu »
Jste přihlášen jako
Na e-mailovou adresu vám pošleme potvrzení o platbě.