Česká lidskoprávní politika vůči Číně není kýčovitost, ale nutnost

Některým by se mohlo zdát, že se jedná o jeden ze žalostných výroků Vladimíry Lesenské, dnes již naštěstí bývalé poslankyně ČSSD, která by snad namísto vychvalování Putinovy politiky potlačování občanské společnosti na konferenci v ruské Dumě dala přednost pozvání ze strany Národního lidového kongresu v Pekingu. Není tomu tak. Takhle hovoří Rudolf Fürst, jenž je autorem policy paperu publikovaném tento týden pod hlavičkou Ústavu mezinárodních vztahů Praha (zde).

Autor své ambice nedrží zkrátka, což je zcela v pořádku. V jeho publikaci se snaží o přispění do debaty o formulování dlouhodobé strategie České republiky vůči Číně. Cíl je to nepochybně potřebný. Nicméně Rudolf Fürst se nezastavuje u doporučení celou agendu smrsknout na úroveň kulturní a hospodářské diplomacie, kdy čeští diplomaté budou se šarmem a grácií přestřihávat pásky českým pobočkám a lákat čínské turisty na krásy matičky Prahy. Jde ještě dále, když si myslí, že vyzvedávání lidskoprávních témat v bilaterálních vztazích s Čínou je projevem trapnosti a české morální kýčovitosti.