Povstává nový kormidelník

Česká média bez velkého vzrušení zaznamenala zprávu o Třetím plénu ÚV Komunistické strany Číny, jevící se zprvu jako jakási další nudná komunistická schůze v Pekingu. Ta se přece jen při bližším ohlédnutí za jejími výsledky už tak příliš fádní tentokrát nezdá. Třetí plénum bylo dosud nejdůležitější vnitropolitickou událostí od posledního – 18. sjezdu v minulém roce a předcházely jej zvěsti, že se chystá něco mimořádného, co od dávného reformního pléna 1978 nemá obdoby. Že prezident Si Ťin-pching hodlá rok po svém nástupu do funkce pevně uchopit otěže moci, není nic nečekaného, že bude hledat razantní styl hodný nového lídra předznamenávala jeho prohlášení o reformách, propagace pozitivního ideologického sloganu pro masy „čínský sen“ a o poznání agilnější zahraniční politika vůči sousedním zemím, i samotným USA. Leccos také napověděl proces s Po Si-lajem doprovázený rétorikou proti korupčním zlořádům a zneužívaní moci ve stranických řadách; leccos výmluvného také signalizovalo utužování regulace společenských sítí na internetu. Pozoruhodně se také letos jevilo vyšetřování z korupce ve vrcholném managementu státního ropného kolosu CNPC.

Siho symbolická návštěva finančně bující zvláštní ekonomické zóny Šen-čen v loňském roce důsledně zopakovala alegorické gesto Teng Siao-pchinga, který po politické krizi a potlačení demonstrací v Pekingu armádou v roce 1989 posléze při své pozdější návštěvě Šen-čenu ostentativně naznačil, že ekonomika je hlavní téma a že liberální politická evoluce nepřipadá v úvahu. Prezident Si dalšími zjevnými způsoby cituje a mediálně parafrázuje činy a slova minulých vládců Mao Ce-tunga a Teng Siao-pchinga, leč v dobově aktualizovaném kontextu: návaznost na charismatické vůdce je otázka rekonstrukce autority a legitimity, v principu podstatně víc dynastická než ideologická.

Po předchůdcích Ťiang Ce-minovi a Chu Ťin-tchaovi, kteří rozvíjeli kolektivní styl vedení v technokratickém pojetí výstavby „vědeckého socialismu“ a „harmonické společnosti“, Si naznačuje zpětný posun ve vývoji doposud platného „konzultativního leninismu“, jak bývá čínský systém občas v zahraničí ironicky titulován – jakoby zpátky k modelu silného vůdce.