Země dvou měn a dvou realit

Než opustí domov, přepočítává si místní dáma mince: Celkem má 55 centů směnitelných pesos. Tady je to ekvivalent jednoho denního platu a částka, která se v její kapse téměř ztrácí. Už teď přesně ví, co si za to koupí... tedy to samé, co vždycky. Dvě kostky kuřecího bujonu a jedno mýdlo. Osm hodin práce tak sotva vystačí na ochucení trochy rýže a mírné vylepšení zevnějšku. Žena patří k té Kubě, která stále všechny ceny počítá v národní měně - kubánském pesu. K té části země, které rodina neposílá peníze ze zahraničí, která nemá žádná privilegia, žádný soukromý byznys ani melouchy bokem.

Předtím, než dorazí do obchodu pro ty dvě kostky maggi, se žena zastavuje před snack barem, podívat se na zákazníky popíjející pivo. Plechovka osvěžujícího nápoje tu má hodnotu dvoudenní mzdy. Přesto je bar plný, nacpaný páry a skupinkami mužů, kteří se u jídla a pití hlasitě baví. To je ta druhá Kuba, která má peníze od rodin v zahraničí, vlastní firmy nebo jiné zdroje příjmů stranou. Propast mezi těmito dvěma světy je obrovská, rozdíl tak velký, že to vypadá, jako by se dvě skupiny obyvatel zcela míjely. Každá má své vlastní obavy a rozdílné sny.